Lubomír Sazovský

„Byly tam dva domy podobné těm našim, kde původně byli českoslovenští důstojníci, a ty automaticky obsadili Rusové. Takže ruští důstojníci bydleli na stejném sídlišti jako my. To jsme neměli rádi. Ze začátku si každý odplivl. Zprvu se moc neprojevovali. Když už později měli peníze a začali skupovat všechno zboží, které bylo k dostání, tak se s nimi některé rodiny sbratřily." Otázka: "Jak se s nimi sbratřily?" "V našem vchodě bydleli dva prorežimní sousedé, ti je zvali domů, dělali tam různé oslavy. A samozřejmě se kšeftovalo s benzínem, kterého měli Rusové dost. Dělalo to ale jen určité procento lidí." Otázka: "Vy jste viděl ty Rusy, jak přicházejí do vašeho domu?" "Ano. Chodili stejnou chodbou jako my. Byli tam každou chvilku." Otázka: "Co táta na to sousedům říkal?" "Byl vzteky bez sebe, ale co mohl dělat? Tak jim vždycky aspoň řekl, že jsou kolaboranti.“ Sharing the Frenštát neigbourhood with Russian officers "There were two houses similar to ours where Czechoslovak officers had lived. The Russians just claimed them. So the Russian officers lived in the same neighbourhood with us. We were not happy. At the beginning, everyone just spat.. The Russians did now show much. Later on, when they had some money and started buying all goods that were available, some families befriended them." Question: "How did they befriend them?" "In our house, two pro-regime families lived, they invited them to their flat, there were various parties. And there was a lot of illegal trade with gasoline, Russians had plenty. But only a certain percentage of people did this." Question: "You saw those Russians entering your house?" "Yes, they walked the same hallway as we did. They were there all the time." Question: "What would your dad say to the neighbours?" "He was livid but what could he do? So he at least always told them that they are traitors."