Bedřich Schalek

„Po přistání v Liverpoolu, když přistály zbytky československé armády z Francie na anglickou půdu, odloučila se skupina asi pěti set lidí, který nebyli spokojeni s poměry v československé armádě, a vystoupili z té armády. Angličané je internovali a potom je používali do anglického Pioneer Corps. To byla jenom pracovní skupina beze zbraně. Prezident Beneš pak omilostnil těch pět set, kteří tenkrát vystoupili. To byli hlavně komunisti, ti takzvaní španěláci, dobrovolníci ze Španělska, který měli obrovský válečný zkušenosti, ale museli nastoupit v těch hodnotách, který měli. Například Oskar Bareš, jeden z těch vedoucích, ten byl v československý armádě nějaký desátník nebo četař, ale ve Španělsku byl vysokým důstojníkem. Tak to mu neuznali ke škodě československý armády.“

„Nastoupil Churchill a to bylo úplně něco jiného. Dostali jsme povolení pracovat, hlavně abychom pracovali ve válečném průmyslu. My jsme si mohli volit, měli jsme určitou volbu. Řekli nám, že tu mají místo pro školníka veřejný školy nebo práci do lesů. Já jsem si vybral práci v lese. Angličani to považovali za velmi důležitý, protože byli od Narviku odříznuti od zdroje důlního dříví, to znamená výztuž ve svých uhelných dolech. A z Kanady dovážet dříví, to byl moc drahej špás, protože to potřebovali pro jiný důležitý věci, a tak se začaly kácet ty poslední anglický lesy.“

„Výcvik tankových praporů, my jsme tam jako ženisté dělali cíle. To bylo v Cumberlandu blízko moře. Tam byl příkop, v něm jsme byli, obsluhovali jsme trolley, takový vozejky. Na těch vozejkách byly takový plachty. Na jedné straně jely tanky, to byl výcvik tankové střelby. My jsme s těma trolley jeli dolů, krytý ovšem, a oni do toho stříleli. Říkalo se, že Čechoslováci měli nejlepší výsledky.“

„Najednou jsem dostal něco jako obrovskou facku. Ležel jsem tam, uniforma roztrhaná a ta levá strana byla úplně posetá a roztrhaná. Přišli s džípem, odvezli mě do ambulanční stanice MPO. Tam každému raněnému automaticky dali zapálenou cigaretu do pusy.“

„Vesnice byla na východním pobřeží pro vojenský účely a tam jsme se učili útočit. My jsme stříleli ze všech zbraní, útočili. Pak jsme kopali a ráno nás převalily tanky, abychom si zvykli, kdyby se něco takovýho stalo, což se ve skutečnosti nikdy nestalo.“