Bedřich Schalek

* 1913

  • „Po přistání v Liverpoolu, když přistály zbytky československé armády z Francie na anglickou půdu, odloučila se skupina asi pěti set lidí, který nebyli spokojeni s poměry v československé armádě, a vystoupili z té armády. Angličané je internovali a potom je používali do anglického Pioneer Corps. To byla jenom pracovní skupina beze zbraně. Prezident Beneš pak omilostnil těch pět set, kteří tenkrát vystoupili. To byli hlavně komunisti, ti takzvaní španěláci, dobrovolníci ze Španělska, který měli obrovský válečný zkušenosti, ale museli nastoupit v těch hodnotách, který měli. Například Oskar Bareš, jeden z těch vedoucích, ten byl v československý armádě nějaký desátník nebo četař, ale ve Španělsku byl vysokým důstojníkem. Tak to mu neuznali ke škodě československý armády.“

  • „Nastoupil Churchill a to bylo úplně něco jiného. Dostali jsme povolení pracovat, hlavně abychom pracovali ve válečném průmyslu. My jsme si mohli volit, měli jsme určitou volbu. Řekli nám, že tu mají místo pro školníka veřejný školy nebo práci do lesů. Já jsem si vybral práci v lese. Angličani to považovali za velmi důležitý, protože byli od Narviku odříznuti od zdroje důlního dříví, to znamená výztuž ve svých uhelných dolech. A z Kanady dovážet dříví, to byl moc drahej špás, protože to potřebovali pro jiný důležitý věci, a tak se začaly kácet ty poslední anglický lesy.“

  • „Výcvik tankových praporů, my jsme tam jako ženisté dělali cíle. To bylo v Cumberlandu blízko moře. Tam byl příkop, v něm jsme byli, obsluhovali jsme trolley, takový vozejky. Na těch vozejkách byly takový plachty. Na jedné straně jely tanky, to byl výcvik tankové střelby. My jsme s těma trolley jeli dolů, krytý ovšem, a oni do toho stříleli. Říkalo se, že Čechoslováci měli nejlepší výsledky.“

  • „Najednou jsem dostal něco jako obrovskou facku. Ležel jsem tam, uniforma roztrhaná a ta levá strana byla úplně posetá a roztrhaná. Přišli s džípem, odvezli mě do ambulanční stanice MPO. Tam každému raněnému automaticky dali zapálenou cigaretu do pusy.“

  • „Vesnice byla na východním pobřeží pro vojenský účely a tam jsme se učili útočit. My jsme stříleli ze všech zbraní, útočili. Pak jsme kopali a ráno nás převalily tanky, abychom si zvykli, kdyby se něco takovýho stalo, což se ve skutečnosti nikdy nestalo.“

  • „My jsme měli naší posádku u Dover Courtu, to je na pobřeží Anglie. Na východním pobřeží Anglie. Tam jsme hlídali radarovou stanici. To znamená, že se tam něco točilo, ale my jsme ovšem nemohli vědět, co se to tam točí. To znamená, my jsme museli večer do těch opevnění, který tam byly, ostnatý dráty a zákopy. To bylo na takový povýšině a dole byla menší pláž písková. Měli jsme rozkaz po setmění střílet na všecko, co se tam dole pohybuje. My jsme to ovšem stříleli do vzduchu, protože jsme věděli, že tam žádnej nepřítel nepřistál.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 27.07.2004

    (audio)
    duration: 01:55:13
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Říkat všem lidem pravdu, žádné přetvářky.

Bedřich s manželkou
Bedřich s manželkou
photo: Pamět Národa - Archiv

  Bedřich Schalek se narodil 22. července 1913 v německé rodině v Litoměřicích. Otec byl krajský vrchní soudní rada. Matka zemřela v roce 1918 na španělskou chřipku. Teprve od druhé otcovy manželky se naučil Bedřich Schalek česky. Studoval německou obecnou školu a gymnázium. Gymnázium nedokončil a vyučil se koželuhem. V roce 1935 vstoupil do komunistického Svazu mládeže. Zastával protinacistické názory a po mnichovské dohodě musel Litoměřice opustit. V lednu 1939 mu byl poskytnut azyl v Anglii. Zde pracoval jako lesní dělník a v roce 1941 se oženil s maďarskou emigrantkou židovského původu. V roce 1942 se jim narodil syn. V listopadu 1941 vstoupil do československé armády v Anglii. Prodělal pěší vojenský výcvik, přidělen byl k ženistům. V srpnu 1944 byl převelen do Normandie, účastnil se bojů u belgického Bergues, kde byl raněn. V květnu 1945 přišel spolu s čs. jednotkami do již osvobozené republiky. V srpnu téhož roku byl demobilizován. S rodinou se usídlil v Litoměřicích. V roce 1949 byl kvůli účasti v anglickém odboji propuštěn z místa tlumočníka na ministerstvu vnitra. V období 1950 až 1968 pracoval jako redaktor v německém časopise. Po odmítnutí sovětské okupace byl penzionován.