Vzájemná pomoc je kompasem mého života
Download image
Poručík v. v., Ing. Viktor Schwarcz se narodil 29. prosince 1922 v ortodoxní židovské rodině v Košicích. Po třech třídách základní školy odešel čtvrtou třídu studovat do židovské školy Talmud Torah a pátou do reformní (neologické) židovské školy. Již od mládí byl členem sionistické organizace Betar. Po ukončení základního vzdělání odešel na gymnázium, maturoval v roce 1942, ale jelikož nemohl pro svůj židovský původ studovat vysokou školu, odešel do Budapešti, kde pracoval v dělnických profesích. Byl předvolán na předvojenský výcvik do organizace Levente, ale po vlastním úsudku tam přestal docházet a utekl zpět do rodných Košic. Zde dostal v říjnu 1943 předvolání do maďarského pracovního tábora, közérdekü munkaszolgálat neboli tzv. munkatábory. Pracovníci munkatáborů fungovali jako levná pracovní síla, opravovali cesty, ale také se podíleli na stavbě tzv. Arpádovy linie. To se již nacházeli v blízkosti fronty na Podkarpatské Rusi, a jakmile bylo nařízeno stažení a transport do neznáma, mnozí pracovníci se rozhodli pro útěk. V té době už věděli o masovém vyvražďování Židů. Viktor Schwarcz se společně s přítelem Albertem Sasem rozhodli pro přeběhnutí k Rudé armádě. Útěk se podařil, k Rudé armádě se připojili v Mukačevu, a tak se oba od 1. 11. 1944 mohli zapojit do válečných operací. V Rudé armádě vstoupili do 1. gardové armády 4. ukrajinského frontu, 318. divize, Viktor Schwarcz figuroval jako samopalník. Bojoval na dargovské frontě a v odersko-viselské operaci, ve které by se s velkou pravděpodobností účastnil osvobození Osvětimi, pokud by nebyl u městečka Żywiec zraněn do nohy. Zraněný byl odvezen do nemocnice v Kamenci Podolském, kde se dočkal konce války. Nikdo z jeho blízkých příbuzných nepřežil holocaust. Po válce vystudoval Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství při ČVUT v Praze a podílel se na výstavbě hliníkáren v Žiaru nad Hronom, pracoval na ministerstvu hutního průmyslu a rudných dolů, na ministerstvu průmyslu a jako vedoucí technického rozvoje v Kovohutích Praha. Přesto byl dvakrát za komunistického režimu „likvidován”, jednou pro svůj židovský původ a podruhé pro nesouhlas se vstupem Varšavských vojsk. Po roce 1968 nastoupil do Kovošrotu Praha. Žil v Praze a byl kantorem Židovské liberální unie. Zemřel 20. listopadu roku 2019.
