Ludmila Sedláková

„V těch revolučních dnech to byl zmatek. Jednak Jihlava byla hodně německá, byla plná uprchlíků. Moje sestra třeba v tu dobu byla v nemocnici jako ošetřovatelka a tu jsme neviděli skoro měsíc, protože nemocnice byla nabitá uprchlíky. Německé ženy třeba porodily, vzaly dítě a hned zase utíkaly dál. A hlavně, němečtí doktoři se taky dali na útěk. Byly tam řeholní sestřičky, pár řeholních doktorů a to bylo všecko. Takový hrozný zmatek to byl. Toho se chopily právě ty Revoluční gardy, jako byl třeba Milan Moučka. Jeho bratr, Jarda Moučků, hrával s naší maminkou divadlo, začínal jako ochotník v jihlavském divadle. Milan Moučka nebyl sám. Byli to takoví rádoby partyzáni na poslední chvíli, spíš pět minut po dvanácté. A začali řádit. Německý farář od Jakuba taky zahynul v tom Stonařově. Za jakubským kostelem byla postavena pomocná škola a tam se prostě řádilo. Dali tam všechny tyhle německé jakoby prominenty a odtud šli do toho Stonařova, kde to bylo hrozné.“