„Jinak na druhý straně oni měli obavu, abysme nějak nevymejšleli a neměli možnost i tam nějakým způsobem bojovat a tam to byl příkaz ze Sovětského svazu, aby tohle se zklidnilo a zavázali nám ruce. Tak nám umožnili, že jsme si postavili kulturák, dělali jsme si muziku. Takže po týhle stránce: přišli jsme z práce, budovali jsme. Zase jsme museli dělat. Aby nás to oddálilo od toho, abysme nemohli na ně vymejšlet nějakou tu práci proti nim. A nám svým způsobem to ulehčilo prostředí, které tam bylo. Páč ty začátky, ty předčily nacistický koncentráky, o tom nechci mluvit. Pak se to nějak zlepšilo alespoň na to, že jsme mohli aspoň dejchat a najíst se.“
„Za každou blbost tam byl udělanej betonovej bunkr, a když bylo -30, tak je pochopitelný, že se netopilo, to je samozřejmý. Ale musely bejt otevřený okna a napůl byl vysvlečenej a spal tam a v noci ho dokázali vysvlečenýho jenom tak v košili a v trenýrkách nechat dvě hodiny stát v tom mrazu. Zas ho tam hodili zpátky. A v létě zase muselo bejt všechno zavřený, aby tam nevětralo nic, protože tam bylo nedýchatelno, když bylo 30+. Tak to byly takový ty paradoxy, že oni takovýmhle způsobem se snažili... za každou pitomost, to si prostě vymysleli...“
„Rozsudky byly vykonány 7. ledna 1950 v Praze a mně byl rozsudek smrti změněn na doživotí těžkého žaláře v jáchymovských koncentračních táborech, kde jsem odseděl jedenáct let. Z hlavních viníků skupiny žije už jen moje maličkost.“
Full recordings
1
v klubovně Konfederace politických vězňů Louny, 04.11.2015
Evžen Seidl se narodil 28. října 1928 jako nejstarší syn Karla a Ruth Seidlových. Vyrůstal v obci Černčice poblíž Loun. Matka Ruth (za svobodna Zlatnik) byla původem Rakušanka, dcera lékaře. Po první světové válce se přestěhovala do Československa, kde vyučovala cizí jazyky. Díky své profesi se také seznámila se svým budoucím mužem Karlem Seidlem, který létal jako vojenský pilot. Školu navštěvoval Evžen Seidl v rodných Černčicích společně s dcerou Kamila Novotného, pozdějšího protikomunistického odbojáře. Protože rodinu Seidlových považovala nacistická správa za nespolehlivou, nemohl jít studovat a vyučil se jako nástrojař. Po válce si udělal geologickou školu, oženil se a přestěhoval se do Loun. Únorové události roku 1948 a dřívější konexe na Kamila Novotného vedly pamětníka ke vstupu do odbojové organizace MAPAŽ (Masaryk, Palacký, Žižka), jež spolupracovala s tajnou službou CIC (Counterintelligence Corps - zpravodajská služba armády USA). V rámci skupiny se podílel na organizování letákových kampaní, diverzní činnosti v severočeských městech či převodech stíhaných osob do Spolkové republiky Německo. Evžen Seidl i další odbojáři byli pozatýkáni. Proces s třiadvaceti zadrženými proběhl ve dnech 22. až 24. října 1949 v lounské sokolovně bez přístupu veřejnosti. Soud vynesl deset rozsudků smrti, vykonány byly nakonec čtyři (Kamil Novotný, Josef Hořejší, Josef Plzák a Bohumil Klempt). Pamětníkovi rozsudek změnili na dvacet let těžkého žaláře v jáchymovských uranových dolech. Strávil tam jedenáct let až do amnestie v roce 1960, kdy se dočkal propuštění. Po návratu z lágru pracoval v lounské porcelánce jako nástrojař. Po sametové revoluci se stal aktivním členem lounské pobočky Konfederace politických vězňů. Evžen Seidl zemřel 17. ledna 2017.
