The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Lenka Šepsová (* 1955)

• narozena 20. září 1955 v Hlinsku

• vyrůstala v obci Srní u Hlinska

• vystudovala lékařskou fakultu

• přátelila se se signatářem Charty 77 Miloslavem Vašinou

• v létě roku 1989 podepsala petici Několik vět

• v listopadu 1989 spoluorganizovala demonstrace v Novém Boru

• stála u zrodu Občanského fóra v Novém Boru

• v letech 1990–1992 byla poslankyní České národní rady

Lenka Šepsová se narodila 20. září 1955 v Hlinsku na Vysočině. První roky svého života strávila se svými rodiči a bratrem v nedaleké obci Srní. Ačkoliv Lenka vyrůstala v době krutých 50. let, jako dítě příliš nevnímala problémy okolního světa a bezstarostně si užívala dětských her. „Chodili jsme pomáhat na pole sbírat klasy, koupali jsme se v rybníce a chytali ryby. Pořád jsme lítali venku.“

Poprvé jsem viděla tatínka plakat

Když se Lenka a její rodina ráno 21. srpna 1968 dozvěděli z rozhlasu o invazi vojsk, byli v šoku. „Můj tatínek seděl v kuchyni, kouřil svoje oblíbené cigarety a měl slzy v očích…Vnímali jsme to strašně, nikdy by mě nenapadlo, že by se něco takovýho mohlo stát.“

V letech nastupující normalizace Lenka studovala na gymnáziu a přemýšlela o dalším vzdělání. „Nebyla jsem rozhodnutá, na jakou školu bych chtěla jít… Jedna kamarádka z vyššího ročníku byla na medicíně, tak mi řekla, ať se tam zkusím přihlásit, tak jsem si tam dala přihlášku.“ Lenčino přijetí na vysokou školu však bylo ohroženo kvůli zdánlivě banálnímu incidentu ve škole. Pedagogové jí navrhli sníženou známku z chování za obrázek, který nakreslila se svými kamarádkami. „Udělala jsem na ten obrázek takovou bublinu a tam jsem napsala vzorec E = mc2 a nechaly jsme to v tý třídě.“ Výkres našla shodou okolností ředitelka, která v napsaném vzorci absurdně viděla jakýsi protirežimní kontext. „Soudružka ředitelka řekla, že je to propagace náboženství a že to do školy nesmí.“

Z Hlasu Ameriky znělo: doktorka Lenka Šepsová

Na lékařskou fakultu se Lenka nakonec dostala. V roce 1974 odmaturovala a po prázdninách se přestěhovala do Prahy. Ráda vzpomíná na studentský život na kolejích. Zanedlouho se v Praze seznámila se svým budoucím manželem. Když Lenka dokončovala pátý ročník, narodil se jim první syn. V roce 1981 odpromovala a odstěhovala se s rodinou do Nového Boru, kde pracovala jako pediatrička.

Lenka ani její manžel se nikdy nestali členy komunistické strany, i když jim to bylo nabízeno. S režimem nesouhlasili, ačkoliv se proti němu nikdy otevřeně nestavěli. V roce 1986 se Lenka seznámila s farářem a signatářem Charty 77 Miloslavem Vašinou. „Jednou k nám přišel a v podpaží nesl knihu Alexandra Solženicyna Souostroví Gulag a já jsem říkala, že bych si to ráda přečetla… On nás potom zásoboval literaturou, setkávali jsme se s ním a rozpravovali.“ Miloslav Vašina pomohl Lence formovat názory. Proto když se v létě roku 1989 Lence naskytla možnost podepsat petici Několik vět, která vyzývala komunistický režim k dialogu se sílící opozicí, Lenka s manželem neváhali a dokument podepsali. „Jednou se ozvalo z Hlasu Ameriky, když četli signatáře Několika vět: ‚Doktorka Lenka Šepsová, lékařka.‘ Takže se to tady vědělo.“ V té době se již schylovalo k pádu režimu v mnoha zemích východního bloku a ani pád režimu v Československu na sebe nenechal dlouho čekat.

O revoluci přednášela na Harvardu

V listopadových dnech roku 1989 patřila Lenka Šepsová k iniciátorům změn v Novém Boru. „S Mílou Vašinou a dalšíma jsme tady založili Občanský fórum. Denně jsme byli na náměstí, pamatuju si, že první nebo druhej den ještě stáli policajti u kostela a byli tam samozřejmě i tajný a poslouchali, co si lidi říkaj.“ 

I po sametové revoluci se Lenka nadále podílela na politickém životě. „Když byly první svobodný volby, tak jsem byla na kandidátce do České národní rady za Občanské fórum. Byla jsem asi na sedmém místě ze šestnácti, tak jsem si říkala, že se těžko dostanu. Ani jsem o to nějak nestála.“ Přes počáteční pochybnosti byla Lenka zvolena a dva roky působila jako poslankyně v České národní radě.

V roce 1991 Lenka zavítala do Spojených států. „Nadace Charty 77 přišla s takovým projektem a poslala šest poslanců České a Slovenské národní rady do Ameriky.“ Během cest po USA dostala Lenka možnost přednášet o sametové revoluci na Harvardově univerzitě. „Jedna paní mi řekla, jestli bych nechtěla mít přednášku v Centru pro východoevropská studia na Harvardu. Já jsem málem spadla ze židle… Byla to pro mě obrovská pocta.“

V polovině 90. let se Lenka stáhla z politického života a nadále se plně věnovala lékařské praxi.