Jan Simandl

„Oni je zavřeli oba dva, jak toho strejdu, tak toho mladýho, udělali s nimi v Moravských Budějovicích veřejný soud a odsoudili je. Strejda dostal dva roky a ten mladý dostal rok, což nebylo tak zlé. Ale součást rozsudku bylo propadnutí majetku ve prospěch státu. A zákaz pobytu na okrese Moravské Budějovice deset let a patnáct let zákaz pobytu ve vesnici... to byly majetky, které se dědily z rodičů na děti, to propadlo státu a ještě je z toho vyhnali, to si člověk nemohl srovnat, že je to možné. Ale skutečnost taková byla... rodinu odstěhovali k Liberci a krmili tam dobytek, když si chlapi odseděli to, co měli, tak tam šli za nimi a pracovali tam s nimi.“

„Říkal jsem si, to je dobré, už rozdává ty opušťáky a já odpoledne zdrhnu, tak jsem v cestovní horečce běžel do kanceláře. Před kanceláří stál černý tatraplan, to bylo tenkrát nejlepší vozidlo... po vojensku jsem se hlásil u velitele, byl tam mimo něj ještě chlápek v civilu otočen zády a ptal se: ‚Jste ten a ten, narozen tam a tam...?‘ A já říkám: ‚Ano.‘ On se od toho stolu otočil, držel v ruce pistoli, mířil na mne a řekl: ‚Dejte ruce nahoru, jste zatčen.‘ Věřte mi to nebo ne, já jsem se začal smát... mne to nenapadlo, že by to byla skutečnost. (...) Pak mne nechali svléct do naha, všechno mi sebrali, nechali znovu obléct a řekli: ‚Teď si půjdete sednout do toho auta dozadu, nesmíte udělat ani krok z cesty, nesmíte s nikým promluvit, jinak okamžitě použiji zbraň.‘“