Olga Šišková

V roce 1959 sem přijel pan Deitch a my jsme pro něj začali dělat ty zakázky. Nejdřív to byly Madlenky, ty byly velice jednoduché, ale pak to bylo postupně těžší a těžší, takže některé ty filmy už byly velice náročné. A všechno jsme to dělali ručně, žádné počítače.

Každý tam musel jako u Bati začít od píky. Já jsem půl roku kolorovala. Mohla jsem jít buď na konturování, nebo na kolorování. Potom jsem začala fázovat. To byla veliká továrna tehdy, ten kreslený film...

Taky s námi dělal Luboš Beneš, co točil A je to! On pak přešel k loutkařům. Ten taky vyváděl všelijaké kousky. Sedl třeba na krabici od filmu, to byla taková plechová krabice, a byly tam mramorové schody a on z nejvyššího patra jel na té krabici po těch schodech dolů. To byl rambajs! Nebo jednou na večírku... Říkalo se, že aloe je zdravé, tak si tam děvčata pěstovala aloe. A on jim to všechno okousal a snědl.

Pletli jsme z takových loubků nebo slámy copánky a z nich se šily tašky. No a potom nám dali čistit kroužky do V2. To nám přišly krabice s těmi kroužky a my jsme udělali takovou věc: aby se jim to zadřelo, tak jsme to mazali popelem.