Roman Skamene

* 1954

  • „Tam měli gorilu, vypadal asi jako Jonák. Taková hora. Neměl krk vůbec. Už jenom pohled na něj mě měl zastrašit. Já jsem říkal, s tím se rvát nemůžu, to bych musel mít pistoli a zastřelit ho. Oni tam seděli: ,Tak mu ukaž, co ho může čekat.´ On mě čapnul, já mám sedmdesát kilo, to pro něj bylo… Otevřel okno, šup za nohy, chvíli mě tam držel. Já jsem neřval. Říkal jsem si, nesmím řvát, nesmím se posrat. Nevím, odkud to mám, ale v nejhorších chvílích si říkám, neposer se, neposer se. Říkal jsem si, nemůže mě hodit dolů, to jsem věděl, tam byli lidi, jezdila tam auta. Ale to zastrašení bylo hnusné. Viset ze třetího patra... Pak zase bylo jednání, tedy jednání… Oni rozkazovali, já jsem sliboval. To bylo všechno.“

  • „Každou chvíli tam [vymahači] přišli nebo si vzali z kasírtašky prachy, třeba 10 nebo 15 tisíc, on si je vybral a za dva dny přišli znovu, tak nás pomaloučku ničili. Ani to nepočítali. Vyndali prachy, nažrali se. Nemohl jsem nic dělat. Chlastali tam. Nebo si tam přivedli děvky. Takhle mě pomaloučku drtili a drtili a ničili. To bylo každou chvíli, třeba obden. Když je napadlo, šli se k nám najíst a sebrat si nějaké prachy.“

  • „Dostali jsme se do takových problémů, že jsme neměli na provoz restaurace, na nákup jídla. Už to bylo v hrozném stavu, neměli jsme peníze. Jeden takový pseudo-kamarád řekl: tamhle mám kamaráda, on ti půjčí. Nechtěl jsem jít k lichvářům, ale byli jsme na tom velmi špatně, myslel jsem, že za pár měsíců to splatíme. Zachránili jsme se, ale pak jsme nemohli platit bance a k tomu ještě lichvářům. Nějak to nešlo. Půjčili jsme si 200 tisíc, není to vlastně moc, v dnešní době, v tu dobu to bylo víc. A nemohli jsme to splácet. Ono to pokračovalo a pokračovalo. Mně byl podezřelý jeden od začátku, byli to takoví dva pitomci. Dvaadvacet let, sáčka, džínečky, jezdili oba v bavoráku, měli už tehdy telefon mobilní v autě. Říkal jsem si: 'Ježišmarjá, kam jsem se to dostal.' Oni zřejmě měli nějaké prachy, mohli to být veksláčci. Prodávali bavoráky. Takže si dovedete představit, ve 22 letech prodávat bavoráky. A oba měli takhle dlouhé pistole. Říkal jsem si: 'Kam jsem se to dostal,' ale už nebyl krok zpět. Nemohl jsem to platit. Banka po mně šla. Úvěr se nabaloval, procenta naskakovala. Za půl roku to najednou z 200 tisíc bylo 900 tisíc a konec.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 07.12.2018

    (audio)
    duration: 01:36:23
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Stal jsem se maskotem veksláckého polosvěta

Roman Skamene v roli malého Saši ve filmu Útěk z roku 1967
Roman Skamene v roli malého Saši ve filmu Útěk z roku 1967
photo: archiv pamětníka

Herec Roman Skamene se narodil 2. října 1954 v Plané u Mariánských Lázní. Ve filmech začal účinkovat již ve dvanácti letech a díky svému malému vzrůstu dlouho mohl hrát dětské role. V roce 1971 se zviditelnil díky pohádce Princ a chuďas, velký zlom v jeho kariéře však znamenal zejména film Víta Olmera Bony a klid (1987), který upozorňoval na existenci veksláků a šedé ekonomiky v socialistickém Československu. Roman Skamene sám byl díky němu mezi veksláky velmi populární a stýkal se s nimi i na začátku 90. let, kdy navázal přátelství s kontroverzním podnikatelem Ivanem Jonákem. Pokus o podnikání a krach jeho restaurace ho přivedly do velkých dluhů, byl pronásledován lichváři a dostal se do téměř beznadějné situace. Jeho pozdější hereckou kariéru poznamenaly problémy s alkoholem. S následky dluhů se potýká dodnes, žije již však poklidným životem, objevuje se v menších rolích v televizních seriálech.