Zdenka Slezáková

„Ti Rudoarmějci zřejmě přišli večer. Oni kontrolovali ty kryty. Jeden přišel, měl samopal a svítil si baterkou na jednotlivé lidi. První se zeptal, jestli je tam nějaký Germán, a pak nás tak prohlédl a měl se k odchodu a najedenkrát se vrátil k mému manželovi a požádal ho, ať jde s ním. Zavolal mého manžela, s tím samopalem, což bylo dost takové, člověk nevěděl, co bude. A trvalo to poměrně dost dlouho, jak byl mimo. Pak, jak přišel, to už byla tma. Vrátil se, sedl si a mlčel. Tam se nemluvilo – nikdo se ho na nic neptal. Jenom já jsem se ho ptala, co je. A on: hodinky – prý ,davaj časy‘. Vybral si ho, že má hodinky. To jsme byli velice rádi. Kdybychom měli troje čtvery, tak jsme mu je dali.“

„A první máje, to bývaly svátky komunistické, a on (Baťa) tomu čelil, že udělal svátek práce. A to byla rarita. Na prvního máje se celá továrna změnila ve velikou slávu. Do Zlína se sjížděli lidé. Byly průvody, byly alegorické vozy. Mladé ženy a mladí muži v uniformách, bílé kalhoty, modré sáčka… a továrna hostila ty, co přijeli na návštěvu. Zaměstnanci dostali lístky pro svoji rodinu, známé, aby přišli do továrny. Ale toto už byly další ty květny. Ale první máj udělal Tomáš Baťa v té své vile. Ze sympatie k těm svým zaměstnancům, kteří tam mohli přijít i se svými rodinami. Měli zadarmo sodovky, párky, pomeranče. Tam byly v té zahradě v jeho parku stánky a vila byla otevřená a lidi si ji mohli projít. A to byl asi největší omyl Tomáše Bati, že neodhadl, co lidi dovedou dělat. Samozřejmě, že přišli. Ten park byl zplundrovaný, že ten pan Smolka, ten zahradník, to musel nechat celé zrýt a udělat to znovu. A podruhé už to ten Tomáš Baťa udělal v té továrně. Dokonce se prý v té vile ztratily věci.“

„Pokud se kupovalo načerno, tak se muselo přeplácet. A ti prodejci o peníze často nestáli, ty neměly hodnotu. Vyměňovalo se, co kdo měl. Za látky třeba, což už v normálních rodinách nebylo. Nebo zlato, šperky, takové. U Vizovic v Jasenné se pálila slivovice a za tu slivovici už peníze nechtěli, ale přijímali tyto hodnoty. A tak se říkalo, že Jasenští už mají všechno, že už jim jenom chybí náušnice pro krávy.“

„V zlínské škole byla moderní budova s velkými okny, podlaha xylolitová, šatny jsme měli v přízemí oddělené pro každou třídu, měli jsme samozřejmě vodovody, splachovací záchody, všecko bíle vykachličkované. Veliké široké chodby, na které jsme vždycky v deset hodin všichni vypadli a deset minut jsme cvičili. Na chodbách jsme měli fontánky na pití, prostě naprosto moderní škola. Dneska by mohla být stejně. Ani možná tak prostorné se dnes nestaví.“