Luboš Sluka

„Když nám sebrali tiskárnu, tak tatínek byl už dva roky po smrti a maminka byla sama ještě s mou sestrou. Takže když jsem šel do Prahy, tak jsem vůbec nepomyslel na to, kdo mě bude živit, nebo tak něco. Já jsem především potřeboval z tamní situace uniknout, protože mi hrozila ta vojna (u PTP). Takže když jsem odjel z Opočna, tak jsem se také rovnou odhlásil. Trvalý pobyt jsem si udělal tady v Praze a měl jsem absolutní klid, nikdo mě neznal a ti papaláši na mě nemohli. Nemohli mně nijak ublížit a zničit. Kdežto maminka tam zůstala a jako žena živnostníka-parazita nesměla být nikde zaměstnána ani jako uklízečka, prostě nic. Jediné, co jí povolili, bylo, že mohla pracovat jako sezonní dělnice v cukrovaru na podzim. Což trvalo jen dva měsíce a byla opět na vodě. Pak se jí ujal jeden člověk, pan Josef Chlumský. Ten jí dal práci jako domácí dělnici, ale i tak, když pracovala na plný úvazek, tak si vydělala 400 korun. To si dneska neumí nikdo představit, a kdyby nebylo mé sestry, tak by maminka umřela hlady.“

„Já jsem taky vydával Karla Kryla. Přivedl ho do Pantonu Jiří Černý. Říkal, že tady má takového kluka z Ostravy, který píše zajímavý písničky, a jestli bychom si ho neposlechli, že by se to vydalo. Tak ho přivedl, to byl takový klouček v té době. Tak jsme si to poslechli a shodli jsme se na tom, že to je ono, a vydali jsme to. Taky to tenkrát bylo velmi rychle! A byl to bestseller! Bratříčku, zavírej vrátka... To šlo na dračku! To ještě bylo uvolněné, ale potom spadla klec, víme, jak to dopadlo, a všechno se muselo zničit.“