Jiřina Sokolová

* 1940

  • „Byl sám, tak se bál, aby se něco nestalo, aby nepřišel o život, protože byli ozbrojení. Tak to nahlásil té své skupině, která po nich šla. Druhý den si dali na těch místech, i na rozhledně na stromě, takové znamení, vlezli tam ještě za bílého dne a pozorovali. Pak udělali zátah a čtyři (banderovce) chytli. Byli plně ozbrojení.“

  • „To bylo hrozné. I staří lidi a malá děcka tam řvala. To je zajímavé, že já jsem nikdy neřvala. Jako bych byla oporou maminky. Nikdy jsem se jí nechytala a nedělala jí scény. Byla jsem jako dospělá. Ale hodně to ve mně zanechalo, nebylo to dobré. Děcka začala plakat a teď jste slyšela zvuky z náletů, svištění a rány. Bylo to jakoby těsně vedle nádvoří zámku. Otřásaly se stěny sklepa. A pak najednou klid. Všem se hrozně ulevilo.“

  • „A za chvilku to začalo. Jenom ses nadechla po tom náletu a už druhý den to začalo: Kočáry, povozy s koňmi dovážely k lazaretu… to si neumíte představit, kolik jich bylo, leželi na fůře, ruce jim visely dolů. Všechny je pobrali, možná někteří ještě žili. V lazaretu nebyly sestry, jen pomocní a měli tolik práce! Jeden zafačovaný, druhý bez nohy...“

  • Full recordings
  • 1

    Stříbrnice, 23.01.2022

    (audio)
    duration: 02:33:18
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Dodnes mám fóbii z bouřky a ohňostrojů

Jiřina Sokolová v roce 1948
Jiřina Sokolová v roce 1948
photo: pamětnice

Jiřina Sokolová, roz. Grulichová, se narodila 3. dubna 1940 v Drnovicích u Vyškova do rodiny Jana Grulicha, vyučeného sklenáře, později instrumentáře v nemocnici u Sv. Anny, a jeho ženy Marie. Po narození Jiřiny se Grulichovi přestěhovali do Vyškova, kde prožili válečné roky. Za německé okupace se více než rok a půl Marie Grulichová starala o dvě malé dcery sama, protože Jan musel na nucenou práci do Německa. Jiřina vzpomíná zejména na konec války, kdy byl Vyškov sužován nálety, které přežili v zámeckém sklepení. V roce 1947 otec Jan Grulich bojoval proti banderovcům - ozbrojeným ukrajinským partyzánům, kteří se snažili přes naše území dostat do Rakouska a Německa. Jiřina Sokolová se v padesátých letech vyučila v obuvnické škole v Gottwaldově (dnes Zlín), ale v oboru nepracovala. V sedmnácti letech se provdala za Josefa Sokola a postupně se jim narodily tři dcery. Dálkově vystudovala dvouletou ekonomickou školu a pracovala jako účetní v Průmyslových stavbách. Vzpomíná na příjezd tanků v roce 1968 i na sametovou revoluci o dvacet let později, ale politicky se neangažovala. Žila především rodinným životem.