Tomáš Sousedík

"Normální speditérská firma to odmítla, tam musely nastoupit Lidové milice, StB a SNB, naložili nás na náklaďáky, rozkradli, co se dalo, a odstěhovali nás do paneláku. No a já jsem měl v té době chov holubů a docela naivně jsem si sbalil ty holuby, sundal jsem je z vajíček, dal jsem je do krabic od margarínu, a v tom paneláku jsem je večer dal do vany, prázdné samozřejmě. A neměl jsem vůbec potuchy v těch svých deseti letech, co bude druhý den nebo co s tím vlastně udělám. A když jsem pak ráno nakouknul z balkónu, tak vidím, že ten můj holubník stojí za tím panelákem na veřejném prostranství na chodníku, což by byl dneska obrovskej poprask. Ale to nebylo, že by ti estébáci byli až tak dobrosrdeční, že by mi chtěli udělat radost. On jim tam prostě překážel v té ukradené vile. Takže ho tam strčili. A já jsem tam ty holuby měl dál – už jsem byl v Praze na vysoké škole a ti holubi tam pořád ještě lítali. Už je živili lidé, kteří tam bydlili blízko, už se o ně nikdo nestaral, ale pořád tam byli."

"Já jsem absolvoval v letech 1962–1967 a jako fotbalista Sparty jsem měl stipendium od ČKD. Takže já jsem do té bašty těch nejlevicovějších bolševiků musel i nastoupit. Dělal jsem vedoucího operativního plánování náhradních dílů na tramvaje, pražské i ty, co se vyvážely i ven do Káhiry nebo do Tbilisi. A vlastně jsem tam zažil ilegální sjezd Strany, koukal jsem na to z okna přes ulici přes tramvaje, a v noci zase ve spacích pytlech na našich pracovních stolech přespávali účastníci toho ilegálního a legendárního sjezdu Strany. Pochopitelně že jsme jako většina těch řadových pracovníků ČKD byli na straně Dubčeka, což teda ti soudruzi v těch stranických výborech v továrně brali jako útok na socialismus, takže s námi potom začali zametat v rámci normalizace, jak to jenom šlo. Takže mně bylo jasný, že tam nemůžu zůstat."

"To měl rozepsané jako technický výkres, celou tu strukturu, těch více než dva tisíce bojovníků, abych tak řekl, protože řada těch lidí přišla o život a někteří velmi drastickým způsobem. A někteří unikli už jenom tím, že to gestapo bylo už na útěku v dubnu 1945, jinak by těch obětí bylo o stovky víc. A bylo to uložené ve výplni dveří v kotelně, aby to bylo zachované i do budoucna. Jak si to představit? Byla to taková tabulka, která na první pohled nebudila pozornost, že by to bylo o osobách, všechno v ampérech a voltech a vypadalo to velmi vědecky. Je zajímavé, že když byli po válce vyslýcháni kolaboranti a váleční zločinci, tak třeba K. H. Frank speciálně označil tuto skupinu na mapě a prohlásil, že ji považoval za nejnebezpečnější pro nacistický režim."