„[…] v pondělí v půl desáté, v deset hodin vzniklo Občanské fórum výtvarníků a Občanské fórum výtvarníků mělo najednou k dispozici celý barák. Okamžitě začala práce: vybírání peněz na studenty, tištění plakátů… Rychle jsme zabrali i všechny ostatní výstavní síně v Praze a to byla obrovská výhoda oproti divadlům, [protože] výstavní síně jsou v naprosté většině případů u chodníku, mají velká výkladní okna a třeba taková Špálovka se stala obrovským informačním centrem pro běžné lidi. Výtvarníci měli kontakty v tiskárnách a sami hned vyrobili plakáty, které měly ne amatérskou, ale dokonce i profesionální úroveň. To všechno se rozjelo úplně neuvěřitelným tempem ten první den.“
„Obrovské množství malířů zejména a sochařů, kteří nebyli restaurátoři, pomáhalo, aby se uživili, restaurátorům. Museli k tomu získat něco, co se jmenovalo výjimka. To byl papír, který musela posvětit fondová restaurátorská komise. Mí kolegové, kteří se ustrnuli, že mě vezmou mezi sebe, to tam zařídili tím, že požádali [o udělení výjimky s odůvodněním], že tuto zakázku nebudou stíhat a že potřebují pomoc. Tak jsem dostal výjimku, což byl hrozně cenný papír, protože mě opravňoval k určitému typu restaurování. A později se ukázalo, že to je také důležitá věc pro obor restaurování, protože výjimkářům byly přidělovány i samostatně některé práce, které odmítali dělat restaurátoři. Takže špinavé práce, práce v blbém prostředí nebo daleko od Prahy, to vždy skončilo u výjimkářů.“
Václav Špale se narodil 18. března 1950 v Mladé Boleslavi. Pochází z rodiny soudce, který byl členem KSČ, ale pro svůj původ byl perzekvován. Po studiích na Střední odborné škole výtvarné v Praze (1966–1970) pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze (1971–1977) v ateliéru prof. Františka Jiroudka. Pod prof. Jiroudkem na AVU posléze absolvoval také aspiranturu (1982–1985). V téže době začal působit jako ilustrátor a restaurátor. V roce 1987 se stal členem ústředního výboru Svazu českých výtvarných umělců, v této funkci se podílel na demokratizačních snahách v rámci svazových struktur. Během sametové revoluce působil coby člen kulturní komise Koordinačního centra Občanského fóra. V letech 1992–2012 se jako člen, jednatel a kurátor angažoval ve Spolku výtvarných umělců Mánes. V roce 1995 spoluzaložil Sdružení Serpens, tomu se následně podařilo oživit prostor libeňské synagogy. Na počátku devadesátých let se začal věnovat také scénografii. Podílel se např. na inscenaci Divadla Husa na provázku Babička s Jiřím Pechou v titulní roli a multimediálním představení Archa. V době natáčení (2022) byl stále činný jako umělec i restaurátor, pokračoval ve spolkových aktivitách a připravoval retrospektivní publikaci zaměřenou na svou výtvarnou práci.
