The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Jaroslav Spurný (* 1938)

• narozen 15. února 1938 v Kroměříži

• vzpomínky na osvobozování Kroměříže

• strýc Antonín Spurný ze Senice na Hané za kolektivizace několik měsíců vězněn

• v základní vojenské službě se v roce 1958 čtyři měsíce účastnil demoličních akcí v příhraničních obcích v okolí Mariánských Lázní

• 42 let pracoval ve Farmakonu v Olomouci

• člen Asociace strážců přírody ČR

• v době natáčení v roce 2022 bydlel v Olomouci

Na konci padesátých let dvacátého století proběhla v českém pohraničí nejrozsáhlejší vlna demolicí. Vojáci tehdy se zemí srovnali desítky obcí a osad a stovky většinou již zchátralých budov. „Našlo se tam tolik všelijakých věcí. Zazděný zlato, elektromotory, peršany zabalený v různých látkách a já nevím, co všechno, protože Němci se vraceli a mysleli si, že třeba si odtamtud ještě něco odvezou,“ vzpomíná Jaroslav Spurný, který se jako voják základní služby čtyři měsíce účastnil demoličních akcí v obcích v okolí Mariánských Lázní.

Viděl hořet věž kroměřížského zámku

Jaroslav Spurný přišel na svět při domácím porodu 15. února 1938 v Kroměříži. S rodiči Josefem a Marií (rozenou Nepustilovou) bydleli v jednopokojovém bytě na náměstí v Kroměříži. V roce 1942 se narodil Jaroslavův bratr Josef. Otec ve městě pracoval jako úředník v Moravské bance, matka se starala o domácnost.

První vzpomínky Jaroslava Spurného se vážou ke konci druhé světové války. Na vlastní oči tehdy viděl požár věže kroměřížského zámku, kterou zapálili ustupující němečtí vojáci. Boje o město ve dnech 4. až 6. května 1945 rodina prožila ve sklepním úkrytu. Při odstřelování jim jeden ze šrapnelů rozbil komín na domě. Klíčový podíl na osvobození Kroměříže měly rumunské jednotky. „Vidím to dodnes živě. Rumuni byli zaprášení, špinaví od prachu. My jsme stáli v bance na náměstí. Táta nosil vodu v kyblích a máma jim šufanem nalévala vodu do polních lahví. Stál jsem vedle nich,“ dodává Jaroslav Spurný.

Krátce poté se Spurní přestěhovali do bytu v Grégrově ulici v Olomouci. Hodně času ale trávili v Senici na Hané, odkud oba dva rodiče pocházeli. Jaroslav Spurný vzpomíná, že právě tam s kamarády sbírali nevybuchlou munici válející se po bojích všude po okolí. Než ji společně odpálili v ohni, Jaroslav ji vždy ukryl doma za hodinami a na půdě. Jenže se na to přišlo a ve škole proběhlo vyšetřování a následné zabavení.

Strýce zavřeli za kolektivizace

Oba rodiče pocházeli ze sedláckých rodin. V roce 1948 moc ve státě převzala do svých rukou komunistická strana a v zemi se dle pokynů z Moskvy rozjela kolektivizace zemědělství. Soukromí zemědělci byli pod různými formami perzekuce a výhrůžek tlačeni ke vstupu do jednotných zemědělských družstev (JZD). Strýc Miloš Nepustil do JZD vstoupil ze strachu poté, co uvěznili jeho kamaráda z blízkého hospodářství. Druhý strýc Antonín Spurný odolával déle. „Nechtěl vstoupit do družstva a měl strašně velký dodávky. Tak my jsme každou neděli, celá rodina, mu tam jezdili pomáhat,“ vzpomíná Jaroslav Spurný, který dodává, že právě v té době strýce zatkli a několik dalších měsíců strávil ve vězení. Nezná ale další podrobnosti a netuší, zda to souviselo s jeho odporem ke kolektivnímu hospodaření. Každopádně po propuštění z vězení Antonín Spurný podepsal přihlášku do JZD.

Trámy za salám a bednu piva

Po studiu na průmyslové škole chemické v Přerově Jaroslav Spurný krátce pracoval v kolínské rafinerii minerálních olejů a poté nastoupil k základní vojenské službě. Rok strávil u spojovací roty v Banské Bystrici, několik měsíců v pyrotechnické rotě, než byl v roce 1958 na čtyři měsíce přeložen na demoliční práce na Mariánskolázeňsku. Tehdy probíhala další fáze vyčišťování pohraničí od opuštěných a většinou zdevastovaných budov, vylidněných po odsunu původního německého obyvatelstva. „My jsme tam bourali celé dědiny, celé baráky, a co se dalo použít, jsme rozebrali a zbytek přejel buldozer,“ vypráví pamětník a dodává, že pracoval v obcích jako Velká Hleďsebe, Horní Žandov nebo Planá u Mariánských Lázní.

Během demoličních prací je prý kontroloval politický komisař. Protože se v rozvalinách občas objevily různé cennosti, které pak na místě zabavoval. Jaroslav Spurný vzpomíná, že si přesto čas od času přilepšili kšefty s místními. „Různí lidi za námi chodili, že by třeba potřebovali trámy nebo cihly. Dávali nám za to třeba bednu piva, dovezli salámy. Něco nám za to vždycky dali.“

Kvůli rodině neodsoudil okupaci

Po vojně Jaroslav Spurný nastoupil do n. p. Farmakon v Olomouci, kde nakonec na různých postech pracoval dvaačtyřicet let. I přes opakované návrhy nikdy nevstoupí do komunistické strany. Po okupaci vojsk Varšavské smlouvy si ho ale prověrková komise, stejně jako mnoho jiných, předvolala k pohovoru, který měl prověřit jeho loajalitu vůči nově nastaveným normalizačním poměrům. „Ptali se nás, jestli souhlasíme se vstupem vojsk Varšavské smlouvy. Už si nevzpomínám, jak jsem odpověděl, ale určitě jsem nemohl říct něco proti zájmu své rodiny a nějak vystupovat proti. I když jsem jako mistr dělal výrobní porady, tak jsem vždycky musel dělat politickou agitaci. No tak jsem tam řekl, jaký jsou to imperialistický svině, a měl jsem klid. Pak jsme teprve brali výrobní problémy,“ vypráví Jaroslav Spurný, kterého tehdy doma čekala manželka Jana se synem Liborem.

O dvacet let později se v listopadu a prosinci roku 1989 účastnil protirežimních mítinků v Olomouci a s nadšením pak přivítal pád komunistického režimu. Z porevolučního vývoje ale nadšen není a dnes o socialismu mluví jako o systému, který lidem zajistil jistoty.

V době natáčení v roce 2022 bydlel Jaroslav Spurný stále v Olomouci. Vždy měl zájem o přírodu a jako člen Asociace strážců přírody ČR už pětadvacet let pravidelně vyráží do Litovelského Pomoraví, kde se krom výkonu strážní služby ochrany přírody stará o desítky ptačích budek pro hnízdění drobného zpěvného ptactva.

 

Kovařík, D.: DEMOLIČNÍ AKCE V ČESKÉM POHRANIČÍ V LETECH 1945–1960, Disertační práce, Masarykova univerzita, Brno 2009. Dostupné z URL: https://is.muni.cz/th/22975/ff_d/disertacni_prace.pdf