Jaroslav Spurný

„Tam jsem strávil čtyři měsíce. Velká Hleďsebe, Horní Žandov, Planá u Mariánských Lázní, přímo v hraničním pásmu jsme bourali. Musím říct, že to bylo docela dobrý, protože jsem měl vojnu a měli jsme docela dobrý kšefty. Někteří ti místní, co se tam nastěhovali, co přišli z Volyně a já nevím odkud, různí lidi za náma chodili, když jsme bourali barák. ‚Hoši, já bych potřeboval tady ty trámy, já bych potřeboval cihly.‘ Oni nám za to dávali třeba bednu piva, dovezli salámy. Něco nám za to vždycky dávali. Když se ten barák boural, tak jsme tam vždycky měli politruka, který chodil s velitelem a procházeli barák, protože Němci měli v těch zdech a všude možně poukrývaný různý věci. Tam se našlo tolik všelijakých věcí, ale oni nechtěli, aby to dostali do ruky vojáci. Bylo tam zazděný zlato, elektromotory zazděný, peršany zabalený v různých látkách a já nevím, co všechno, protože Němci se vraceli a mysleli si, že třeba si odtamtud ještě něco odvezou. A to všechno jsme likvidovali a ten politruk stál a než se to mělo přejet buldozerem, tak se to mělo všechno prohlédnout, co se tam našlo. Někteří místní nám vždycky říkali: ‚Hoďte to hoši tady za plot.‘ Dělali jsme to tajně. Kdyby na to přišli, tak jsme z toho měli průšvih.“