Květoslav Šrámek

„ Ti byli normálně nasazení, že jsou v Zubří partyzáni, tak chodili po chalupách a vydávali se za partyzány a chtěli něco pojest nebo přespat a tak. Potem normálně v Zubří byla nějaká skupina těch starých chlapů, kterým se to nezdálo, že to není možné, že to nejsú partyzáni. Tak v Zubří, já vím, v které chalupě, kterýsi ten partyzán tam měl spať, v noci přišli ti Zubřané a chytli ho a řekli mu, že odkud je? A on, že z Mořkova kdesi, a tak nejak se vymlouval, že tam má velitelství a tak. Jestli chcú, že jich tam dovede, kde patří, že tam majú nějakého velitele. Ale normálně tak v noci, já nevím, dva nebo tři chlapi s ním šli, s tím konfidentem, a jak šli na Pindulu tady, jak se jde do Frenštátu, po jakési lesní cestě, tak normálně, ten viděl jeď auto, tak dávaj v nohy [dal se na útěk], chtěl k temu autu. Ale to nebyli žádní Němci, to byli pekařové s rohlíky, kdesi do obchodu už ráno ve tři hodiny nebo tak nejak brzo. A ti, když ten se dal na útěk, tak ho zastřelili. To mně vykládal právě jeden Zubřan, co já jsem dělal motorové pily, tak vždycky na nějaké věci, co mě zajímalo, tak mně vykládal, jak to bylo. Oni ho tam zastřelili, ale aby ho nenašli psi, tak vykopali v potoku hrob, tam ho pochovali. A vyzuli mu boty a v tém botu našli celý seznam lidí, co dostal, čísla baráků a všecko. To všecko našli v té botě u toho konfidenta. A toho zahrabali do potoka, zaházeli kamením, aby ho nenašli [němečtí] psi. A mezitím [Němci] z celé dědiny Zubří všechny chlapy posbírali a byli ve škole zavření a zjišťovali a čekali toho Franka. Právě Frank večer přijel a čekali na Franka.“

„V Zubří byli ruští zajatci, kteří sloužili u tých Němců, jezdili s koňma a něco vozili, nevím co. Já jako ogar jsem s nima [jezdil]. Oni jezdili každý den o poledni nebo v jedenáct hodin pro oběd do školy, tam dostali každý do ešusu dávku polévky nebo co bylo a dojeli domů a byli u nás doma.“