Jiří Štancl

„Já jsem šel v červenci... v červenci 1970 jsem končil vojenskou základní službu a voni chtěli, abych jako zůstal dál v Rudý hvězdě, jenže já jsem tam nechtěl zůstat, já jsem tenkrát… ne že bych… já jsem chtěl jezdit dál za Rudou hvězdu, ale nechtěl jsem prostě podepsat jako policajt nebo něco takovýho. Tak jsem chodil dva měsíce, nebo tři měsíce jsem dělal v Košířích, tady, jak byl taxikárna, byla opravna taxi a byla opravna autobusů a trolejbusů. Ještě tenkrát jezdily trolejbusy. A ty trolejbusy, přijel z linky, ráno se vyměnil motor a zase se jelo, to byl ten elektrickej motor. A pak když začaly autobusy, tak jsem byl v partě nějakýho pana Vachty a tam jsem, protože jsem byl automechanik, tak jsem dělal motor, všechno kolem, vstřikovací čerpadla, trysky seřídit, všecko. A byli kluci, každej měl jedno, přední kolo, levý, pravý, zadní… A pak se dělalo, když jsme měli čas, tak jsme udělali všecko, že ten autobus přijel ráno, v šest hodin nebo v půl sedmý přijel už z linky a ve dvě hodiny musel už zase jet na linku. Všechno se to prostě muselo udělat, takže každý jsme měli svoji práci. Ale zase bylo dobrý, že já jsem si potřeboval třeba udělat plechový boty nebo něco takovýho, protože tenkrát ještě jsme neměli ten stelit, ten tvrdokov, co se na to navařuje, tak mi kluci klempíři prostě pomohli udělat tadyto, já už jsem trochu věděl, pak už jsem se dokonce... na tý vojně mě Venca Vernerů naučil svářet autogenem, takže jsem tohleto uměl. A tak nějak můžu říct, že jako mně tam nic nescházelo. Jenže voni prostě za každou cenu chtěli, tak mě pozvali, nebo vedení Rudý hvězdy řeklo, že musím nastoupit na Rudou hvězdu, no, ale já jsem, místo abych šel tam, tak jsem zase šel zpátky do toho, tak prostě pro mě normálně přijeli policejním autem a naložili, veškerý věci jsem si musel vzít, a odvezli mě do toho Veleslavína a tam mě to nechali podepsat. Že jsem se stal sportovec-instruktor v Rudý hvězdě Praha.“

„Tenkrát ty dráhy začaly bejt tvrdý. A tam na tom motoru je potřeba, abyste uměl i s tím plynem. Plnej plyn nikdy nevyhrává. To máte, i když jedete autem. Plnej plyn není všecko. Musíte kontrolovat i ten plyn. Já tím, že jsem si zlomil navikulárku, když jsem startoval volhu, když jsem měl volhu, tak jsem ji potřeboval natočit a ono mě to samozřejmě koplo, praskla mi navikulárka, takže mám dneska takovouhle bouli. Prostě jsem nedělal takhle, protože já vlastně nevohnu zápěstí víc jak takhle, takže jsem se naučil takhle vřetenovitě. A protože jsme měli řídítka nahoru, tak jsem to krásně držel, jak se říká, nahoru, a tím pádem jsem doved i tu motorku daleko víc pokládat, že jsem nepotřeboval jet v tý zatáčce tolik s plynem – nebo musel jsem jet taky s plynem, ale furt jsem tam měl nějakou rezervu, kdežto ty kluci jeli nadoraz. A potom ve výjezdu, když jsem tam přidal, tak najednou – prostě to tam bylo, že jo.“