Jaroslav Šťastný

„Mě se teda při každém přijímacím hovoru na konzervatoř nebo na vysokou školu nebo vůbec, tak ta první otázka byla, protože můj strýc emigroval v roce 49 do Německa, potom do Anglie a do Spojených států a byl můj kmotr, tak se mě ptali, jestli vím, kolik je v USA nezaměstnaných, tak já jsem se to naučil a vždycky jsem říkal: ,No, nejméně šest milionů.‘ A tak to potom ten pohovor šel dál.“

„Já jsem emigroval v roce 70, v říjnu, 13. ledna se nám narodila dcera. Takže jsme chtěli, protože bychom se jinak asi všichni tři s dítětem už ven nedostali, tak jsme ještě vycestovali takovým způsobem, jedna z takových těch posledních možností se dostat ven se zahraničním zájezdem. Bez nějakých potíží, bez nějakých přecházení hranic, prostě si ještě sednout do letadla a v klidu odletět. No, ještě to šlo do toho roku 70, do toho podzimku, dva roky po té okupaci se ještě dalo leccos podniknout. Potom už to bylo těžký.“