MUDr. Jan Stavěl

* 1952

  • "Já jsem se stýkal se Zdeňkem Zapletalem, který psal knihy. Někdy jsme vedli diskuse a on se jen tak cvičně režimu zastal, abychom se mohli dohadovat. Znal se třeba se Šabatou. A pak za ním přišli, aby podepsal Několik vět. Taky mi řekl, abych podepsal, tak jsem to podepsal. Ale to už nebylo žádné hrdinství. Byl jsem si jistý, že už je konec. Věděl jsem, že žádné problémy mít nebudu. Signatáře četli každý den na Svobodné Evropě. Já jsem to poslouchal a oni mě nečetli. Tak jsem to říkal Zdeňkovi a on mi pověděl, že se někde ožrali a petiční archy ztratili. Vykládal jsem to až po roce 1990 švagrové a ona říkala, že mě určitě četli, že se jí na to ptali v práci, jestli jsem to já. Takže jsem to jen přeslechl. Ale to opravdu nebylo žádné hrdinství."

  • "Na 21. srpen 1968 si pamatuju jako dneska. Byl jsem doma a ještě jsem spal, když přiběhl otec a křičel, ať vstávám, že Rusové jsou tady. Roztáhl rolety a zapnul televizi. Pak přišla máma z kolchozu, pracovala v živočišné výrobě, sedli jsme si k televizi a poslouchali zprávy. O půl desáté mi rodiče řekli, ať skočím do obchodu pro rohlíky. Když jsem tam přišel, všechny regály byly prázné. Ptal jsem se, co se děje a řekli mi, že lidé tam od rána jezdili s dvoukoláky a skupovali úplně všechno. My jsem seděli u televize a lidi se už zásobovali, že bude válka."

  • "Pro mě bylo pěkné dětství, přestože v roce mého narození bylo nejvíce poprav, jak jsem se dočetl. Byla to stalinská doba, i když Stalin umřel půl roku po tom, co jsem se narodil, tak to ještě doznívalo. Ale dítě to vidí svýma očima. Že to byla doba těžká, jsem si uvědomil až v roce 1968, kdy jsem šmejdil na půdě, kde byly vyhozené staré listy a papíry. Našel jsem tam dopis, ve kterém náš vesnický tajemník podával návrh, aby byl můj otec prohlášen za kulaka. I když se svými osmnácti hektary pro to nesplňoval podmínky, tak se věnoval chovu prasat a pěstování jetele na semeno, takže měl být rozkulačený. Vzpomněl jsem si na to včera, když jsem viděl film Všichni dobří rodáci. Naštěstí tehdejší náš vesnický předseda KSČ byl otcův kamarád. Přišel za ním [otcem], že tentokrát to šlo ještě stáhnout, ale příště už to nikdo nezastaví, a otec musel vstoupit do družstva."

  • Full recordings
  • 1

    Zlín, 23.08.2023

    (audio)
    duration: 01:32:37
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Dětství měl krásné. Do jaké hrůzy se narodil, poznal až z dopisu na půdě

Jan Stavěl v roce 2023
Jan Stavěl v roce 2023
photo: Studio Paměť národa v Hradci Králové

Jan Stavěl se narodil rodičům Ladislavu a Drahomíře jako prostřední syn 22. října 1952 v Hrubčicích. Tradiční zemědělská rodina hospodařila na 18 hektarech do roku 1955, kdy museli polnosti odevzdat do družstva. Babičce, která byla z chudé rodiny bez vlastních polností, sebrali komunisté zemědělské stroje. Pamětník vychodil obecnou školu v rodné vesnici a měšťanku v Bedihošti. Celý život se zajímal o dějepis a poezii, bavila ho čeština, ale z praktických důvodů nastoupil po gymnáziu v Prostějově na stomatologii. Během uvolnění v šedesátých letech založili se spolužáky z gymnázia klub, ve kterém poslouchali bigbít. Za normalizace se politicky neangažoval, což dnes s odstupem hodnotí negativně. Jako zubař pracoval celý život v Holešově. V roce 1989 podepsal petici Několik vět a po listopadu 1989 založil Občanské fórum. Krátce působil v městském zastupitelstvu. V době natáčení v roce 2023 žil a pracoval se svým synem v Holešově.