Rychnováci si na mě nemůžou stěžovat a já na ně také ne
Download image
Vlastimil Stehlík se narodil 18. srpna 1921 do rodiny Emanuela a Marie Stehlíkových, hospodských ve Vysokém Mýtě. Matka mu zemřela v šesti letech a o otce přišel, když mu bylo patnáct let. Vzpomíná na nelehké soužití s macechou. Po absolvování učitelského ústavu krátkou dobu vyučoval na měšťanské škole ve Vysokém Mýtě, s nástupem nacistů ale o místo přišel a zaměstnání si našel v továrně Stratílek. Ta produkovala požární techniku, a Vlastimil se tak vyhnul nucenému nasazení, a v podniku dokonce organizoval kulturní akce. Po válce narukoval na devět měsíců na vojnu a poté nastoupil do malotřídky ve vesničce Rychnov u Krouny na Vysočině. Vlastimil Stehlík se pokoušel pozvednout kulturní úroveň i zde. Vstoupil do KSČ a zastával funkci předsedy místního národního výboru, zároveň se snažil chránit v čase kolektivizace sedláky před vystěhováním. V 60. letech se se ženou přestěhoval do Poličky a pracoval jako inspektor kultury ve Svitavách. Kvůli nesouhlasu se sovětskou okupací roku 1968 ho z funkce propustili. Zpočátku směl učit na zvláštní škole a po zbytek 70. let pracoval jako čerpač daleko od domova. Manželka Věra mezitím zemřela na rakovinu. V 80. letech se mohl vrátit domů díky nově získané práci v pedagogickém středisku, kde se staral o učební materiál a pomůcky. Po roce 1989 se již jako penzista uplatnil jako průvodce v muzeu v Poličce. Vlastimil Stehlík zemřel v září 2020.
