Miroslav Steiner

* 1938

  • „No viděl jsem už týden předtím [tanky], když jsme projížděli ze Slezska. Ve Slezsku jsme měli babičku a tam jsme na prázdniny s dětmi v tom létě 1968 jeli, tam jsme měsíc byli. A asi čtyři nebo pět dní před tou invazí, dneska už to nevím tak přesně, jsme projížděli podle hranice u Náchoda a všimli jsme si, že když se podíváme doprava, tak byl les a stálo tam víc tanků než stromů a za náma regulovčíci s vysílačkou podávali zprávu někam dál, že zrovna projelo auto s jihlavským číslem, my jsme měli tenkrát bílého fiata pětistovku, takže jsme věděli, že jedeme přísně sledováni až do toho Náchoda. No a potom v Praze si vzpomínám, že jsem byl v noci vzbuzen. To bylo ráno, asi v půl sedmé mě budí manželka: ‚Pojď se podívat.‘ Tak jsme se podívali ven, bydleli jsme tehdy ve Veverkově ulici, na rohu Heřmanové. Takže v Heřmanově ulici stály ruské tanky odzdola až nahoru na Letenskou pláň, nekonečná řada tanků. No takže jsem se rychle oblékl a jel do ústavu a tam už samozřejmě všichni byli shromážděni a diskutovalo se, co budeme dělat. No a tehdy zrovna vypínali taky Český rozhlas na středních vlnách. Ředitel, tenkrát profesor Rozsíval, přišel za mnou a snažili jsme se dát do provozu kořistný německý vysílač, který měl rozsah středních vln, ten jsme našli ve Kbelích na letišti, takže ten jsme dali do chodu a několik dní jsme vysílali; modulaci jsme získávali po telefonu anebo příjmem na UKV z toho tehdy utajenýho studia, které Rusové nedokázali najít. Akorát nám tenkrát řekli, že Rusové zapomněli vzít s sebou zařízení na hledání nelegálních vysílačů. A druhý den nám volali do ústavu pohraničníci z Čierne pri Čopu, že Rusové nakládají a vezou do Prahy zařízení na hledání tajných vysílačů, takže jsme už věděli, že si musíme dát pozor. … kluci pozorovali dalekohledama příjezdový cesty na Střešovice, a když viděli nějaký vojenský vozidla, tak jsme na tu chvíli vypnuli. No ale vypnuli jsme, když se vrátila potom ta celá česká vláda ze zajetí z Ukrajiny, takže pak už nebylo potřeba, abychom se do toho míchali.“

  • „No tak samozřejmě z dětství nejhezčí chvíle, to byl Okrouhlík. Maminka tam měla malou chatu, myslím, že číslo sedmnáct, u pumpy, prostě na návsi, a tam jsme trávili každý rok prázdniny. Tam byla samozřejmě dobrá parta kluků. Hráli jsme tam fotbal, házenou, volejbal a samozřejmě i ve vodě v rybníce jsme pořádali různý legrace, třeba válku lodí nebo benátskou noc a podobně. Takže tam jsme dlouhou chvíli neměli, chodil jsem na houby, samozřejmě úspěšně. Na vytápění jsme používali dřevo z prořezávky. Tam jsem měl zase dobré vztahy s hajným, nebo moje maminka vlastně s ním měla ty dobré vztahy, takže mě brali s sebou. Věděl jsem přesně, jak se má prořezávat, které stromky přijdou pryč, a taky jsem pomáhal sázet les. Dneska to už bude vzrostlý sedmdesátiletý nebo pětašedesátiletý les. No a ještě dnes tam žijí současníci, rodina Prokšů, přes léto jsem tatínkovi v restauraci, která je tam hned u rybníka... takže Okrouhlík je pořád ještě velmi oblíbená stanice pro lidi, kteří si chtějí v létě jít zaplavat, vypít pivo nebo něco sníst.“

  • Full recordings
  • 1

    online, 26.11.2020

    (audio)
    duration: 54:52
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Jak německý, tak i český socialismus měly opravdu tvrdé následky

Miroslav Steiner
Miroslav Steiner
photo: archiv pamětníka

Miroslav Václav Steiner se narodil 18. listopadu 1938 v Jihlavě do smíšené česko-židovské živnostnické rodiny. Otec Ludvík Steiner byl před Vánocemi roku 1940 zatčen kvůli svému angažmá v odbojové skupině Obrana národa. Skončil v nacistickém koncentračním táboře v Osvětimi, kde v říjnu 1941 zahynul. Od svých dvou let tak Miroslav vyrůstal pouze s matkou a sourozenci. Rodina musela opustit svůj domov ve vile a žila v jednopokojovém bytě. Starší bratr Josef Steiner musel nastoupit v roce 1944 do transportu mířícího do ghetta Terezín, odkud byl deportován do Osvětimi a Dachau, kde zahynul na sklonku roku 1944. V koncentračních táborech zahynula i řada otcových příbuzných, pouze nejmladší otcova sestra Olga přežila válku v úkrytu, v roce 1962 ale podlehla tlaku StB a spáchala sebevraždu. Po absolvování měšťanské školy Miroslav vystudoval elektrotechnickou průmyslovku v Praze a pracovat začal jako technik v Ústavu technické fyziky ČSAV. Elektrotechnickou fakultu ČVUT vystudoval při zaměstnání, promován byl v roce 1964. Práce v Akademii ho velice bavila a byl v ní úspěšný. Další zásadní zlom v jeho životě znamenala okupace naší země vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. S manželkou a dvěma dětmi emigroval do Spolkové republiky Německo. Pro opuštění republiky byl v Československu odsouzen na dva roky nepodmíněně a k propadnutí veškerého majetku. V Německu Miroslav pokračoval ve své vědecké práci, svůj život zasvětil fyzice a elektronice, pracoval na mnoha významných projektech a spolupracoval s předními vědci své doby.