Eva Šteklová

„To se odehrál převrat v únoru a ten slet byl myslím hned po skončení školy, začátkem července. Takže to už bylo v pohodě. Ale pak, pamatuji, na to nezapomenu, když jsme cvičily, tak v polovině cvičení začalo pršet. Ale my jsme to docvičily do konce v dešti. Byl ohromný aplaus: ‚Opakovat, opakovat!‘ Náčelnice, sestra Provazníková, se nás zeptala: ‚Sestry, chcete opakovat?‘ - ‚Ano, ano!‘ Takže jsme to cvičily celé znova. Tak to byl pro mě zážitek dodneška. Krásné. Ale to byl taky konec. Já už jsem tenkrát byla zařazena do cvičitelského sboru, ovšem potom následně, když byl průvod, kde já jsem nebyla, protože to jsem musela mít krásný slavnostní kroj, ale vím, jak ten průvod dopadl. A Sokol byl zrušený." - "A jak dopadl ten průvod?" - "Když sokolové přišli k hlavní tribuně, tak otočili hlavy. Nevím, jestli doprava, nebo doleva. Otočili hlavy a pochodovali dál." - "A ty následky byly?" - "Ty následky byly, že Sokol byl zrušený, protože sokolové byli vlastenci, masarykovci. Tam mohl každý. Vždyť my jsme nebyli nic. Tatínek malíř pokojů, nic, živnostník. Ale byla to vlastenecká organizace, to vím, to pamatuju. To jsme měli i v sobě. Pro nás skládal písně Josef Suk, skladatel Fučík. Takže já jsem skončila a tím byl pro mě skutečně konec, protože spartakiáda, to pro mě neexistovalo. To mi bylo cizí. To ne.“

„Takže tam jsme začínali cvičit. Pak sokolové začali stavět novou sokolovnu. Krásnou budovu dole pod Bohdalcem u Botiče. A k jejímu otevření jsme se všichni od žactva až po mužstvo, ženy, všichni jsme se shromáždili na Bohdalci na letním cvičišti. Tatínek totiž hrál na heligón. Měl Sokol rád. Hrál, sám necvičil, ale hrál do pochodu na heligón a v zimě, když byly šibřinky, to dole byla hospoda U Jaurisů, tam byl sál, tam se vždycky hrálo. Tatínek na violu. Tam bylo nějaké představení vždycky. Byla tam scéna, tak jsme se tam chodily na balkón s maminkou dívat. K otevření té nové sokolovny tatínek složil pochod, slova i hudbu. Umím ji do dneška zazpívat. Byla to jednoduchá, ale krásná písnička." -"Nechtěla byste nám ji zazpívat? Aspoň kousek?" - " Zazpívám, no, můžu vám ji zazpívat. Pod Bohdalcem stojí krásná sokolovna, bratrům z Michle, těm se nikdo nevyrovná. V pažích mají sílu, v srdci český vzdor, v bratru Pechmanovi mají velký vzor. Bez bázně na stráži svojí vlasti stojí. Na stráž, na stráž, na stráž, na stráž, na stráž, tak volá prapor náš.“