„A potom byl i ten můj taťka zavřený, na začátku 60. let. Kvůli letákům. Psal do Prahy na ústřední sekretariát KSČ. On byl tvrdě proti nim, a tak byl půldruhého roku zavřený. Seděl na Borech, vrátil se a už jsme se s ním nedomluvili. On už byl úplně mimo. Takže potom jsem za ním jezdila do Opavy, do léčebny, a to byly takové těžké věci, když člověk vidí muže přes šedesát, který nevěděl, s kým mluví.“
„Pak začalo to dlouhé čekání na soud. Půl druhého roku jsme čekali na soud. To byly hrozné měsíce. To už jsem byla doma propuštěna, chlapci tam byli o něco déle. Oni prostě hledali zbraně, ještě se skautingem když jsem si to dávala dohromady, tak jednak mě zbraně nezajímaly a jednak jsem nechápala, jak to může souviset.“
„Nejhorší na tom bylo, že můj taťka přišel o práci. On byl četník, takže oni prostě měli četníci nějakou takovou smlouvu nebo jak bych to nazvala, takovou podmínku, že když by se stalo a někdo v rodině byl z něčeho obviněn, odejdou ze služby. Jeho to stálo službu... ale nikdy mi to nevyčítal.“
Marie Štepánková-Mea se narodila roku 1929 a pochází z rodiny četníka Františka Ambrože. Když jí byly tři roky, přestěhovali se z Jablunkova do Frýdku. Má bratra Miloslava (*1931). Již za války onemocněla její matka roztroušenou sklerózou, starala se proto o ni. Po válce začíná skautovat a stává se vůdkyní 2. oddílu Včel Frýdek. První tábor uskutečnily na Horní Bečvě v roce 1947. Také vykonávala funkci vedoucí skautského okrsku Frýdek. Mezi skauty si našla i svého manžela Rudolfa Štěpánka-Jestřába, který pocházel z Klobouk u Brna. Je zatčena 20. května 1948 za šíření protikomunistických letáků, ve skupině je jedinou ženou. Sice je po čase propuštěna, ale musí čekat dlouhou dobu na soud. Navíc otec musel opustit své povolání. U soudu dostala podmíněný trest. Na počátku 60. let byl její otec rovněž odsouzen a po dvouapůlletém věznění se vrátil psychicky nemocný. V roce 1952 se provdala. Narodila se jí Marie, Vojtěch, Rudolf a Veronika. Podílela se na obnově skautingu ve Frýdku jak v roce 1968, tak i po listopadu 1989. Je držitelkou Řádu skautské vděčnosti, který jí byl udělen 24. 4. 1994. Je členkou čestného oddílu Velena Fanderlika. V roce 2010 zemřel její manžel Rudolf Štěpánek-Jestřáb.
