Bedřich Stigler

„No já si myslím, že to bylo 22. listopadu nejpozději, bylo to u toho Milana Bruchtra, tam se vlastně založilo Občanské fórum v Břeclavi. A já mám takový dojem, že jsme byli nějak na prvních příčkách v rámci Jihomoravského kraje, jako že jsme byli poměrně rychlí. A vydali jsme nějaké prohlášení, o co nám jde a snažili jsme se to dostat mezi lidi, což byla úmorná práce, protože nějakou tiskárnu nebo kopírku nebo takové věci, o tom se mohlo každému jenom zdát. Takže to bylo devět průklepáků do psacího stroje. Ale nicméně mezi lidi se to dostalo, už to bylo organizované, už jsme se snažili doopravdy toho bolševika odehnat od válu. Potom probíhala nějaká jednání už potom na okresním výboru, na městském výboru a tak, ale to byly spíš taková jednání, že nás teda chápou, protože bylo pravděpodobné, že na nás už teda nemůžou poslat žádné tanky. Že nás teda chápou, ale že bysme měli dávat bacha a neházet vajgly na zem, když tam demonstrujeme, že je tam bordel. A že bysme neměli jim olepovat výklady heslama, že oni tam mají vánoční výzdobu. To bylo takové směšné z dnešního pohledu. Tenkrát tak nám to bylo vysvětleno, nicméně to bylo nezastavitelné už. Už ty demonstrace nabývaly ve všech městech na intenzitě a bylo to víceméně jasné, že to už nějakým způsobem bude směřovat k nějakému výsledku. Tenkrát jsem ani já netušil, že to jako doopravdy ten komunista bude muset položit.“

„Tak ty Ruce Evropě jsme připravili, já už nevím přesně, čí to byl nápad, ale že by bylo bezva, protože my jsme kousek od hranic, kdybychom tak symbolicky jako udělali řetěz rukou na hranice a tam pokračovali, tam jako Rakušáci na to navázali, a pokračovali dál. Nebo aspoň navázali, že bysme sousedům podali ruku, že teda chceme zpátky do té Evropy. Tak to se takovým nějakým způsobem připravovalo, já jsem dokonce jel na tehdejší posádku pohraniční stráže to oznámit, že se to bude dít, to vím, že jsme tam mluvili s nějakým důstojníkem, který nám řekl, že to nemůžeme udělat, že to je hraniční pásmo, že porušíme zákon, načež jsem odpověděl, že jsem se nepřišel zeptat na povolení, že jsem jim to přišel jenom oznámit, že se to stane, načež on mně řekl, jestli bysme to nemohli udělat o dva kilometry dál, že to už není jeho rota. To bylo taky takové směšné, a ještě jestli se zaručíme teda, když už to uděláme, že nikdo nepřekročí státní hranici. Ale je fakt, že ti pohraničníci nám potom vystřihli i plot. Informovali jsme o tom i starostu toho Reintalu na rakouské straně, který to pojal hezky. Při samotné akci nás tam ti Rakušáci čekali, a ty Ruce Evropě se fakt podařily, tam mohlo být tři tisíce, čtyři tisíce lidí určitě, protože to fakt byl řetěz rukou. Akorát co se nepodařilo, ten slib, že nepřekročíme státní hranici, což nepřekročili Rakušané k nám, ale Češi moc na to nedbali. Potom vím, že to byla taková kuriozita, že jsme večer jezdili po Reintalu s megafonem a vyzývali české občany, ať se vrátí zpátky do republiky.“