Eva Stodolová

„A tak otec potom ještě taky za války se dostal do vězení znova, protože samozřejmě zase ve svý činnosti, tý odbojový, pokračoval. No a zase se to nějak provalilo, protože oni vysílali zprávy, oni si posílali vlastně zprávy s Londýnem. To znamená, že tady odsaď se vysílalo, no a zase ten Londýn zase vysílal k nám. A oni byli ti, co obstarávali tu vysílačku, tak to byli právě ti parašutisti, který se sem dostali, nebo i vojáci snad, kteří ještě vyšli teda z tý československý naší armády, tak měli to spojení s Londýnem. No, a tak ty vysílačky, ty vysílačky se musely stěhovat, protože Němci zaměřovali. Měli takový auto, na kterým, možná že jste to někdy viděli v nějakým filmu, na kterým byl takovej nějakej jako kruh nebo jak bych to řekla, takový, jako bývá na televizi, takový ty kruhy na střeše, tak něco podobnýho. A oni s tím jezdili a vlastně zachytávali ty signály, odkud to vychází. Takže jednak to vysílání nesmělo trvat dlouho a zadruhý se stejně musely měnit ty místa. Tak se vysílalo právě v Modřanech z několika míst, třeba na Třetích Babech od Skálů, nebo myslím v Komořanech od Sejkorů, u nás taky se nějak vysílalo. A měli jsme tam někde nějakou vysílačku zazděnou. Já to pořádně ani všechno nevím, jak to bylo. Ale zkrátka se na tohleto přišlo, na tuhletu skupinu, a přišlo zatýkání.“