Mgr. Eva Štolbová

„Šel za náma jeden... a se mnou šla taková babička... ona mi vyprávěla, jak milovala Masaryka a že má doma obrázek Masaryka a Beneše a Hradčan... no a za námi pořád šel takový mladík a psíci... a ona se pak ode mne odpojila, šla nahoru a já koukám, že ten mladý šel za ní... jenže babička nebyla dnešní, tak šla do jiného vchodu, počkala tam dvacet minut, pak vyšla a on tam pořád stál a říkal: ‚Co ta paní profesorka, jak s vámi šla, nevykládala vám něco o Masarykovi?‘ Ona řekla: ‚O Masarykovi jsem jí vyprávěla já...‘“

„Teď jsem tam s jedním zůstala a on, že bude zapisovat. Tak jsme mu řekla: ‚Víte co, já jsem češtinářka, takže si to vždycky nejdřív řekneme, co tam napíšete, a já se pak podívám, abyste tam neměl nějaký chyby.‘ Oni asi už o nás měli nějakou představu, takže se takhle třásli. Skutečně, oni se nás báli, oni nevěděli, co ta ženská je schopna udělat. A jeden mi říkal: ‚Tady máme takovou vězeňskou místnost, tady nám říkal Ladislav Lis: Tam všichni skončíte... Vy si to o nás taky myslíte, paní profesorko?‘ A já jsem říkala: ‚No já si myslím, že pokud se dopouštíte nějakých trestných činů, tak spravedlivý soud a... jestli si zasloužíte trest, tak v nějaké věznici, my nechceme žádné popravy...‘“