Miluše Straková

* 1933

  • „To bylo čistě, že jsme čekali, kdy se nám vrátí táta z Brna. Pak teda na konec války, jak se končila válka, tak napřed se stahovali Němci. To nám obsadili kuchyni, rozprostřeli si prostě slámu, tak Němci ti skončili teda v té kuchyni. Pak nějak 25. dubna 1945 už jsme věděli, že se bojuje o Brno, že se něco děje, a pak se proslechla zpráva, že už se objevili Rusové, kozáci nějací na koních. Takže my jsme doma neměli sklep, kde bychom se schovali, tak jsme byli v takovým vysokým domě, kde bylo sklepení obrovský.“

  • „Můj muž byl zaměstnaný na bezpečnosti v Jihlavě, čili policista. Takže to jsem celou tu dobu, třeba tejden nepřišel domů, nevěděla jsem, co se děje. A když jsem po týdnu přišla jako do města, potřebovala jsem, nevím, co jsem potřebovala, do lékárny nebo kam…, tak jsem viděla zdevastovaný město, ale měla jsem pocit, že nadělali větší škodu naši lidi, jak vytrhávali ty dlaždice. Protože to jihlavský náměstí bylo z těch kočičáků v té první fázi. Něco děsivýho. A můžu vám říct, že i ty vztahy mezi lidmi byly takový prapodivný, že jste nevěděla, jestli můžete s někým mluvit. Jakože udávali? Pamatuji si to, že tam dokonce se upálil jeden místní občan – a byl to dokonce náš soused. Kupodivu – byl to prostě alkoholik. Na protest? Asi to mělo být na protest, na to si pamatuju, když byl pohřeb jeho s vojenskýma poctama. Nekonečný průvod.“

  • Full recordings
  • 1

    ZŠ Masarykova základní škola Dymokury, 16.06.2020

    (audio)
    duration: 30:07
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Bála jsem se o manžela, týden nepřišel domů

Fotografie na portál
Fotografie na portál
photo: Natačení PNS

Paní Miluše Straková se narodila 30. července 1933 v Ostrovačicích u Brna. Její otec pracoval v České Zbrojovce Brno. Měla o dva roky mladšího bratra. Vzpomíná na válečné roky, období strachu, kdy se doma poslouchalo rozhlasové exilové vysílání, i na dramatický konec války. S vyznamenáním absolvovala čtyřletou střední školu zdravotní v Brně a 36 let pracovala ve zdravotnictví. Po svatbě se přestěhovala do Jihlavy za svým manželem, který byl příslušníkem Sboru národní bezpečnosti. Společně prožívali dění okupace roku 1968 v Jihlavě, kdy pociťovala především strach o manžela. Vzpomíná i na upálení Evžena Plocka v dubnu roku 1969, který žil v sousedství Strakových. V roce 2020 žila pamětnice v domově pro seniory na Nymbursku.