Augustin Štrof

„A v té době bratr náčelník Plajner, řečený Táta, vzkázal, že kdo může s děckama zůstat, tak ať zůstane. Takže my už jsme necouvli do žádnýho jinýho spolku, zůstali jsme pod pionýrskou hlavičkou jako jakási rarita. Poněvadž pionýři byli většinou při školách, a my jsme najednou byli jako jakási divná pionýrská skupina uliční, na Hrnčířské. A jelikož jsme se zaměřili na ty všelijaký soutěže, tak nás ty komunistický pantáti respektovali a nechali nás dejchat, přestože se vědělo, že jsme bývalí skauti.“