Milan Štryncl

* 1938

  • „Probudilo mě to asi ve čtyři hodiny, hukot, hukot, hukot. Bydleli jsme v Pavlovicích na Borovém vrchu, pouštěli jsme rádio a říkali, že je invaze sovětských vojsk. Tak jsem říkal, že se jdu podívat do práce, do montážních závodů, to bylo na Rybníčku. Tak jsem šel celou cestu po tehdejší třídě generála Svobody kolem Zhořelecké a tam jezdily tanky. To byla kolona tanků, která jela. Když jsem se dostával dolů k Frýdlantské ulici, tak tam už to stálo, protože oni jak odbočovali kolem radnice v ulici 5. května, tak tam něco bylo. Pomalu jsem je předcházel, už předtím jsem zaslechl nějakou střelbu. Přišel jsem na náměstí, tam to hučelo, na radnici bylo lešení, tak tam kluci něco házeli. Občas vystřelili něco do vzduchu. Tak jsem došel dolů, někteří už tam byli před šestou a přišel tam Jindra Kulišů, ten bydlel naproti montážních závodů. On nebyl na vojně a byl to vynikající projektant. Přišel a ptal se, tak jsme mu říkali, že ty tanky jedou po třídě generála Svobody a pokračují dál na Prahu. On je nikdy neviděl a říká, že se tam půjde podívat. Říkal jsem, že to tam hučí a občas se tam vystřelí, a už začínali hlásit, že tam byl někdo zraněný. Odešel, my jsme remcali v projekčním středisku, co je to za svinstvo a jestli nás někdo bude chránit, nebo jestli se máme bránit. Poslouchali jsme rádio, kde říkali, ať zachováme klid. A najednou jsme slyšeli, že Jindru zastřelili. Tak on si tam šel, chudák kluk, pro smrt. Potom jsme se tam šli podívat, on tam byl z pravé strany radnice, tam jak se chodí do sklepa do hospody. Tam bylo lešení, on se tam přimáčkl ke dveřím a ta trubka byla přestřelená šikmo, to znamená, že se neodrazila, ale opravdu měla velkou průbojnost a on to dostal, přesně jak byl bokem, tak že mu to tu občanskou legitimaci úplně přeřízlo, byla prostřelená skrz. Dostal to a tam prakticky zahynul.“

  • „Protože jsme byli bojová jednotka, tak jsme chodili na ranní, odpolední a noční a potom jsme měli celý den volno. Měli jsme tam kafe, nějakou čokoládu, prostě abychom nespali. Teď tam přišel nějaký politruk, divil se, že máme celý den volno, a hned že nám dá nějaké cvičení. Naplánoval nám pochod, někam nás odvezl a my jsme se měli vrátit. My jsme zapadli do první krčmy, ti Slováci byli přívětiví, dali nám buchty, ve kterých byl uvnitř špek. Každý tam měl nějaký ten vinohrádek, tak jsme se tam motali a zkrátka jsme nikam nedošli. Potom jezdili auty a sháněli nás. Tak jsme se odhodlali, já jako svobodník jsem vedl celou partu. Rychle nás naložili a odvezli zpátky. Hned jsme šli na sál, vzali si sluchátka. Vůbec nic nám neudělali, ale vyhodili toho politruka, protože byl narušený bojový režim, nebyla podávána hlášení, nevědělo se o letadlech a on si nás dovolil zaměstnávat nějakým cvičením. Ještě nás odměnili, že jsme přišli a nastoupili do služby.“

  • „Viděli jsme, jak pod zámkem chodilo hodně pochodů smrti. Bylo to nekonečné, [lidé] šli třeba hodinu. Někteří byli bosí, někteří šli jen tak nalehko. Občas jsme slyšeli střelbu, to když se šlo mezi baráky a někdo chtěl utéct. Tělo tam pak nechali ležet. Naši o nás měli strach a nechtěli, abychom těm vězňům něco házeli. Někteří tam chodili, občas jim dali nějaký tvrdý chleba nebo jídlo, když se dozorci nedívali, protože doprovodu tam moc nebylo. Němci už toho taky museli mít plné panenky.“

  • Full recordings
  • 1

    Liberec, 06.02.2022

    (audio)
    duration: 01:49:12
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Okupace, Liberec, den první. A najednou v rádiu hlásili, že Jindru zastřelili

Milan Štryncl v roce 1942
Milan Štryncl v roce 1942
photo: archiv pamětníka

Milan Štryncl se narodil 30. srpna 1938 v Liberci. Protože byli otec i dědeček významní činovníci Sokola a dědeček navíc legionář, rozhodla se rodina po vyhlášení mnichovské dohody opustit neklidné pohraničí a uchýlit se k příbuzným do Mnichova Hradiště. Zde prožili celou válku včetně jejího dramatického konce, kdy se stal Milan Štryncl svědkem pochodů smrti. V srpnu 1945 se Štrynclovi vrátili opět do Liberce a dědeček Martin Štryncl obnovil zdejší Sokol. Malému Milanovi naopak více učarovaly kopce v okolí a stal se z něj vášnivý lyžař. Po absolvování základní školy nastoupil do Teplic, kde se učil nástrojařem přesných měřidel. V roce 1957 nastoupil základní vojenskou službu jako radista u protivzdušné obrany ve Zvolenu a po jejím ukončení pracoval jako vývojář. Kromě toho se aktivně věnoval sportu, hrál volejbal, vedl žactvo a rád lyžoval. V srpnu 1968 se stal svědkem dramatického vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Liberce a v blízkosti liberecké radnice okupační vojska zabila jeho kamaráda Jindřicha Kuliše. Po pádu komunistického režimu v roce 1989 se pamětník rozhodl obnovit Sokol v Liberci-Františkově a stále je jeho aktivním členem. V roce 2022 žil v Liberci.