Miroslav Studený

* 1930

  • „Samozřejmě já jsem byl donucen chodit na takzvanou obchodní akademii. Kluci, mě to nebavilo, to si nedovedete představit, ne že bych propadal, naštěstí jsem vždycky ňák prošel, ale nebavilo mi to. A když jsem začal uvažovat, co bych měl dělat, a zjistil jsem, že nás na tý obchodní akademii učí řekněme ekonomové, inženýři ekonomie, no anebo zase jiní, kteří nás učili řekněme těsnopis, účetnictví a tyhlety jako odborný věci, že jo, obchodníků, no takovýhle věci, tak jsem si tehdy říkal – já jsem trošičku po tý kantořině možná šilhal (ale toto pak vymažte, jo todlecto), díky Sokolu, budeš se divit. Odmalinka jsem chodil sem do Sokola. Tuhletu budovu postavili naši předci v roce 1926, dostavěli, no a víceméně svépomocí, a to bych vodbočil, a to nechci zase tak rozmělňovat, jak to stavěli, no nic, postavili, no a my jako kluci jsme tam chodili samozřejmě, výborná skladba těch dospělejch lidí, jako klaním se před jejich prací, no a tenkrát voni si ty šikovnější (to vygumujte) vybrali, když se nám blížilo těch sedmnáct osmnáct let, a poslali nás do takzvaný pomahatelský školy. No co to bylo? Prostě nám tam ukazovali ňáký cviky a tak dále, ňák jsme se dověděli, jak se organizuje ta hodina tělesný výchovy a tak dále, no a stali se z nás pomahatelé. Najednou jsem dostal vždycky tady v Sokole na starost skupinu kluků, který jsem musel prohánět, ukazovat jim, jak se co má cvičit, no a tak jsem říkal, to by možná nebylo špatný, ale když tajdle na tý akademii jsou ty ekonomové ty kantoři, jako tak když jako tatínek chtěl, že bych pak jako měl jít dál po maturitě, tak mě přemlouval, abych šel na vysokou ekonomickou, tenkrát se myslela vysoká obchodní, že jo, no ale mě tenhleten obor vůbec nezajímal. Tak jsem si řek, že tedy pudu na kantořinu, ale rodiče byli rozumní, tak říkali: ‚Ty si se zbláznil, kantoři jsou nejhůř placená skupina lidí ve státě, to ti k ničemu nebude.‘ No, tak jsem sice na to kejvnul, ale přihlášku jsem si podal na pedagogickou fakultu. Tatínkovi jsem chudákovi řek, do smrti se to nedověděl, že mě na vysokou ekonomickou nevzali, takže jsem se proto přihlásil na tu pedagogickou, jo. Takhle jsem se dostal ke kantořině.“

  • „Když to vypadalo na válku, tak byla vyhlášena mobilizace, a to si pamatuju, to bylo v září 1938. A to tady byl šrumec, to vyhlásili rádiem. Málokdo z lidí měl rádio, tak se to sdělovalo prostě po sousedsku. V tu chvíli to tady bylo, jak když se rojí včely. Všichni chlapi, který spadali věkem pod tu mobilizaci, tak během noci všichni nastoupili nebo vodjeli ke svým útvarům. No a to si pamatuju takovej můj dětskej zážitek, že můj tatínek přišel k mé postýlce v noci, to jsem nespal samozřejmě, poněvadž to se nedalo, to prostě byl takovej chaos, takový napětí. Táta se tam se mnou loučil a řek: ‚Heleď, odcházím, nemusím se vrátit, postarej se o maminku.‘“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 28.03.2019

    (audio)
    duration: 01:34:06
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Nemluvit s nikým, koho neznáš, a když znáš, tak ještě dávej pozor, co řekneš

Miroslav Studený
Miroslav Studený
photo: žákovský tým PNS

Miroslav Studený se narodil 6. dubna 1930 v Praze-Jinonicích, rodiče se sem přestěhovali z venkova za prací. Vzpomíná na válečné roky, v Jinonicích zažil i nálet na Prahu 14. února 1945. Absolvoval obchodní akademii, poté pedagogickou fakultu a celý život učil – zpočátku na umístěnku na venkově, později v Praze. Od dětství chodil do Sokola a sokolem byl i v době natáčení rozhovoru v roce 2019.