Jiří Suchan

"Jak ten Stalin byl u toho parčíku, tak nás to prostě s kamarádem žralo. My jsme to myslím zjišťovali, že to byl poslední Stalin v republice, socha Stalina v republice v nadživotní velikosti, pískovcová. To asi bylo tak, protože ona měla být v Šumperku výstava socha Olbrama Zoubka ve Vlastivědným muzeu nějak na podzim nebo v létě. Oni tu výstavu... oni už tam dovezli sochy Olbrama Zoubka, že to připraví, na poslední chvíli tu výstavu zatrhli. Jako vždycky, bez nějakého důvodu nebo ten důvod byl určitě nějakej formální. A my jsme ty sochy s kamarádem, když tam byly zabalený na dvoře Vlastivědného ústavu, tak jsme je vždycky rozbalili a tak jsme se u toho fotili. Nás to asi nějak naštvalo a pak jsme si teda řekli, že toho Stalina teda ať odstraněj. Tak nás napadla taková nejradikálnější věc. Vybavili jsme se sprejem a nevím, jak to bylo časově. Já jsem se teď ptal, protože to bylo všechno takový rychlý, jestli to bylo už říjen nebo listopad 89, nějak takový období. Už bylo sychravo, foukal vítr, bylo většinou deštivo, tak to mohl být takovej říjen, listopad. No a já jsem mu sprejema postříkal ruce tou červenou barvou. Byl to špatnej sprej, tak já jsem sám měl taky ruce červený, jak foukal vítr, člověk spěchal, ale akce se podařila, protože druhej den byl odstraněn. Protože jak to je pískovec, tak se to asi nedalo odstranit jednoduše, tak jsem šel potom do práce, do toho divadla ráno a vidím tam jeřáb a už ho odváželi. Odvezli ho, zůstal tam stát akorát sokl a tím to skončilo."