Jaroslav Suk

* 1948

  • „Byli jsme v kibucu na sever od Haify a dozvěděli jsme se to, když jsme byli u jezera Kineret neboli Galilejského jezera, to si dodneška pamatuju, jak jsme slyšeli hebrejsky: ‚Ha tankim sovjetim be ha Čechoslovakija.' Takže jsme se ptali, co se děje a ten náš průvodce nám to oznámil a to byl šok, samozřejmě. Pak nás fotili, jak všichni sedíme a posloucháme hebrejštinu, který nerozumíme, u rádia.“

  • „Tak jestliže Moskva byla pro mě kulturní šok, tak ta Sibiř, to bylo úplný bahno, tam skutečně člověk viděl chudobu. Ty vesnice, který byly podél řeky, v tajze, tak tam byly takový zakrslý prasátka, primitivně se tam žilo, žádná hygiena, ve vesnici byl jeden obchod, kde prodávali vodku a druhej obchod, kde vykupovali lahve, nebyla tam elektrika, když tam přijeli promítat film, tak museli nastartovat generátor, kterej do toho vrčel celou dobu, že jo. Přivezli tam prostě mouku občas, takový ty nejzákladnější věci, na lodi, která jezdila každej týden po Leně. A pak byly ty, tam na severu jsou vojenský základny, tak tam vozili taky na lodi, dopravovali věci. Já jsem byl i v zavřených městech, protože jsem byl mladej kluk a nikdo nevěděl, že jsem cizinec, tak jsem byl v Angarsku a v Omsku, to člověk nevěděl, že je tam radioaktivita po tý havárii.“

  • „A ovšem dozrál jsem až v tý Moskvě, když jsem teprve na vlastní oči viděl, že nám lžou. Všechno, to co, prostě s čím jsem se tam setkal, ten smrad, ty tlačenice, neúcta k člověku, všechno to byla lež, co nám říkali. Tam to bylo úplně jinak. Najednou jsem to cejtil, že ta kultura česká nebo ta západní je úplně něco jinýho, než co nám předkládají jako vzor. Ruská společnost byla rozškatulkovaná, velkej rozdíl mezi bohatejma a chudejma. Nenávist k Židům, takovýhle věci, který prostě člověk bytostně neměl rád, nevkus, spousta věcí, který, s kterýma byl člověk najednou konfrontovanej a mně bylo, já nevím, třináct, čtrnáct let, tak to člověka zasáhne velice hluboce a prostě jsem začal hledat něco jiného.“

  • Full recordings
  • 1

    Ostravice, 29.03.2017

    (audio)
    duration: 42:44
    media recorded in project Soutěž Příběhy 20. století
  • 2

    Praha, 05.04.2022

    (audio)
    duration: 02:12:01
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 3

    Praha, 07.04.2022

    (audio)
    duration: 02:11:35
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Pražské jaro byla doba, kdy se dějiny začaly hýbat

Jaroslav Suk 1979, fotku fotil Jan Bednář
Jaroslav Suk 1979, fotku fotil Jan Bednář
photo: soutěž

Jaroslav Suk se narodil 27. prosince 1948 v Lounech do rodiny levicových novinářů. Otec Jindřich Suk pracoval na ministerstvu vnitra, poté stejně jako matka Věra, rozená Černá, v Československé tiskové kanceláři (ČTK). V roce 1963 rodina odjela na pracovní pobyt do Moskvy. Tam se jejich byt stal místem setkání se sovětskými umělci a intelektuály. Jaroslav Suk cestoval po Sovětském svazu a psal články o kosmonautice. Nastoupil na novinářskou fakultu v Moskvě, ale na podzim 1967 se vrátil do Prahy a přešel na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy (FF UK). Zapojil se do studentských aktivit během pražského jara. Vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 ho zastihl se studentskou delegací v Izraeli. Po návratu organizoval studentskou stávku a v prosinci 1968 spoluzaložil neoficiální levicové Hnutí revoluční mládeže (HRM). Roku 1970 byl zatčen s dalšími členy HRM a odsouzen ke dvěma letům vězení, ze kterého byl propuštěn v listopadu 1971. S manželkou Dagmar roku 1974 založili nakladatelství samizdatové a exilové literatury Krtek a Datel a spolupracovali s Chartou 77. V roce 1981 ho nátlak Státní bezpečnosti v rámci Akce Asanace donutil opustit republiku. Podporovali i nadále činnost Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a dovoz tiskovin do ČSSR. V roce 2023 žil Jaroslav Suk ve švédské Uppsale.