Elfriede Šulková

„A jinak tady ale… I tady byl jeden dost velký komunista a ty jeho kluci taky. A jeden byl docela šarže u policie. A když musela odejít moje teta – maminky sestra – té padl muž ve válce. Ne nepadl, zůstal po válce v zajetí v Německu. A teta, protože měla jeho jméno, tak se musela vystěhovat za ním. A on byl zubař a chtěl, jestli by nepřitáhla zubařské knížky s sebou, nebo nějaké věci, co by mohl potřebovat. Tak to babi řekla tomu policistovi a on šel na to náměstí v těch Nečtinech, kde se shromažďovali ti, co šli na odsun. Stoupl si k tomu kufru a řekl: ‚Ukaž, co tam máš.‘ Tak mu to teta ukázala, a když přišla ta komise, tak on řekl: ‚Ten je zkontrolovaný, tam nic není.‘ Zapečetil ho a mohla to vyvézt. Bylo mezi nimi, i když byl komunista, nebo táta jeho… Světlé výjimky…“

„A manžel musel do KSČ. Jinak nedostaneš body na byt, tak šel… A pak se s nimi pohádal, jako že nebude platit takové ty známky, že to je drahé, tak ho vyhodili. Nevyhodili, oni ho vyškrtli, a to byl nejhorší prohřešek – vyškrtnout! Vyhodit by ho mohli, ale vyškrtnout bylo nejhorší. A když nastupoval Ríša do školy, chtěl na lesnickou školu. To se nedostal, a když jsme se šli zeptat, proč ho nevzali, no, že táta byl vyškrtnut ze strany. A tam nějaká komtesa na úřadě ve Škodovce, v Tylovce řekla: ‚To musel být podvratný živel.‘“