Ivana Šustrová

* 1948

  • „Úžasná, ta atmosféra byla úžasná, všechno velmi otevřené, všichni hrozně přátelští, ať jste je znal, nebo ne, tak jste se holt rychle seznámil. Večer se tam zpívalo všechno možné, ne ti zpěváci, ti taky směli zpívat, ale prostě hosté v baru, i se tam tancovalo a prostě úžasné. Jenom to vstávání ráno, když člověk takhle dlouho poseděl v baru, tak to bylo takové náročné, no ale opravdu fajn. Prostě tam jezdila spousta lidí, kteří už nebyli úplně nejmladší, ale stejně s nimi byla velká legrace a hrozně to bylo zajímavé, co tak vyprávěli – odkud, jak dlouho třeba už jsou v emigraci a co dělají a tak. To byl opravdu velký zážitek.“

  • „A potom najednou se jednoho dne člověk probudil a Praha byla plná tanků, takže to jenom to rozhodování urychlilo. A nám zavolali mámini známí ze Západního Berlína, kteří měli malé děti a s kterými jsme domlouvali právě už předtím, že oni znali takovou organizaci, protože právě pro ty malé děti měli sami au pair, slečny k dětem, tak že by se tam poptali, že bych tam nějak mohla dostat místo. To bylo na jaře, co se o tom jednalo. Oni byli taky několikrát v Praze na návštěvě. A po té okupaci zavolali, že kdybych teda chtěla, tak ať přijedu rovnou, že mě vezmou oni a že tam rovnou můžu být. Tak to byla samozřejmě skvělá nabídka, takže jsem 10. září odjela z Česka.“

  • „Navíc jsem vlastně byla příliš mladá na to, abych chodila dlouho po nocích ven. To tenkrát policajti neradi viděli, člověk musel mít pořád občanku u sebe, a jak začaly ty hony na máničky [dlouhovlasé mladíky], tak to se mi stalo, že jsem šla po Vinohradské, tenkrát Stalinově ulici, kolem Čechových sadů, a zezadu zabrzdilo auto a vylítli policajti. A protože jsem měla džíny a dlouhé vlasy, oni mysleli, že jsem kluk. Oni hned, že mě ostříhají, a když zjistili, že jsem holka, tak mě teda aspoň legitimovali, no a pak mě nechali v klidu. A takovéhle věci... takže člověk prostě jako holka sám po Praze příliš pozdě nebrouzdal.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 04.10.2022

    (audio)
    duration: 01:59:29
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 06.10.2022

    (audio)
    duration: 02:08:14
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Mě hrozně štvalo, že nemůžeme jezdit na Západ

Ivana Šustrová v roce 2022
Ivana Šustrová v roce 2022
photo: Post Bellum

Ivana Šustrová se narodila 14. prosince 1948 v Praze matce Jitce Bodlákové a otci Josefu Hellerovi, s ním však nevyrůstala. Měla starší sestru Petrušku, po svatbě matky získaly obě jméno nevlastního otce Vladimíra Šustra. V roce 1957 se narodil bratr Martin, který tragicky zahynul v roce 1981. Ivana Šustrová roku 1967 předčasně ukončila dvanáctiletou školu a stala se průvodčí v autobuse. Krátce po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 odešla přes Švýcarsko do Západního Berlína, kde si našla práci v továrně Telefunken. Poté studovala tři roky na Evangelické akademii a stala se sociální pracovnicí. V Berlíně se poprvé setkala se členy Hnutí revoluční mládeže (HRM), jež spoluzaložila v Praze její sestra Petruška. V roce 1971 krátce působila jako korektorka česky psaného krajně levicového časopisu Informační materiály (Infomat). Po pauze se do redakce Infomatu vrátila a spolupracovala na tvorbě čtvrtletníku až do roku 1981. V 80. letech navázala přátelství s opatem Anastázem Opaskem a sdružením Opus Bonum a podílela se na organizaci setkání ve Frankenu a koncertů českých exilových zpěváků v Budapešti. Od roku 1985 žila v Mnichově, odkud pak sledovala události sametové revoluce v Praze, ale natrvalo se už do rodné země nevrátila. V době natáčení v roce 2022 žila v Berlíně.