Otakar Švarc

„Vím, že to bylo v dubnu. Kolem 20. dubna. Už jsme slyšeli od Ostravy, je to tam takových osmdesát kilometrů, střelbu a to, že se fronta blížila. Ale tam byl pořád klid, klid v tý vesnici. V den, kdy se to stalo, já jsem šel spát tak v devět, v deset hodin se sestrou. A bratr zrovna přijel domů z těch Výklek. On vždycky přijel na kole. Ještě než budu vykládat tady to, tak můj děda měl u nás v tom baráku, měl dílnu. Dělal tam kola a sudy a takový věci pro lidi vokolo. Vzbudil jsem se, obloha červená, ozářená, táta mě držel a najednou taková střelba, všechny tabulky vylítly z voken, stříleli nám do baráku, kousek od vokna, kulky lítaly do skříně, to jsem slyšel, jak to tam praská všechno. Se to nedá ani vykládat, co se to stalo. A sestra, co spala kousek vedle mě, tak nahoře říká: ‚Nevstávejte, nebo nás zabijou.‘ Pak to přestalo, ten oheň se zvětšoval, celej barák jsme měli v plameni, všechno hořelo.“

„Voni přestali střílet, nás vyvedli, nic jsme si nemohli vzít, nic jsme neměli, akorát to, v čom jsme spali. Tak nás táta vyvedl ven, bratra už jsem neviděl vůbec, odvedl nás k Skopalům, tam naproti, a od tý doby jsem otce ani bratra už neviděl. Můj kmotr a kmotra a ta dcera, co u nás dělala hospodyni, tak ty tam byli taky u tých Skopalů. Pak se tam nahrnuli, to byli většinou samí vlasovci. Já jsem tam Němce neviděl. To byl samej vlasovec a to, co měla vona, tu výbavu a to jídlo, co měla nachystaný, tak tam přišli a tam debužírovali, u těch Skopalů. Bylo jich tam asi deset, samý pohlavár, co tam byli. Pak k ránu najednou všechno sbalili, vyšli pryč a teď přišel ten jeden na mě, abych šel s nima. A ten jeden, nevím, jestli to byl velitel, mi říká, že je jich dost, tak akorát. Tak jsem zůstal, jinak by mě sbalili taky. A ti sousedi, strejda Marků, jeho syn, ten Ohera, co bydlel vedle, co tam měl tu židovskou rodinu, ty už jsem nikoho neviděl. Ty Závodníkovi kluci, to byli dva, tak to všechno sbalili. To bylo všechno pryč. A když jsem přišel ven, barák už byl zbořený, všechno spálený, my jsme neměli nic, nic, akorát v tom, co jsem byl.“