Zdeněk Švéda

„Přišlo gestapo a dědeček dělal za chalupou dřevo. Štěpán (Macek) byl doma a utekl před gestapem zpět do lesa. Ke konci války Josef Joklík utekl z práce v Mostě a ukrýval se pak doma na půdě. Bylo mi deset let a kopal jsem brambory na zahradě a přišlo mě vyslechnout gestapo. Věděl jsem, že se tam Josef Joklík ukrývá. Řekl jsem ale, že je na práci v Mostě. Řekl jsem to hodně hlasitě, aby to Josef slyšel, že ho neprozradím.“

„12. května bylo troje povětří. Jedno odpoledne, jedno večer v osm hodin a třetí v noci o půl jedenácté. A to poprvé do našeho baráku švihlo. To byste nevěřil, dvacet metrů dlouhý dům a celý hořel. Strýc Josef byl v Bušíně a v domě byl akorát strýc František, dědeček Josef, máma a já. Vzbudili mě, ať běžím k sousedům Mackům. V té záři už nešlo poznat, co hoří. Štěpán Macek pak vlétl do chlíva a vypustil jen jednu kravičku s telátkem a víc už nešlo. Děda zachránil nějaký peřiny a šuple hodil do sklepa. Když jsem se vrátil od Macků, tak už do domu nešlo vlézt. Už to celé hořelo. Sám jsem zažil, že do toho ještě jednou švihl blesk. Jako byste hodil petrolej do ohně. Zůstal jsem tam bosý jen v krátkých kalhotách a košili. Druhý den mě chlapci Rýznarovi oblékli.“