Alois Švehlík

* 1939

  • „Já ten den z 20. na 21. srpna jsem byl v libereckém divadle, okolo nás tam právě jezdily ty tanky, i když jim mazaní Češi měnili směrovky a podobně. Dostal jsem nabídku na film, na svůj první film, na takový casting, aby se na mě podívali, něco s kamerou, abych něco předvedl, něco řekl. No a nedošlo k tomu. Jednak jsem se v Praze ještě nevyznal a spletl jsem si nějak ty hotely, kde to mělo být. Tak jsme se domluvili, že to uděláme druhý den. A to už ta noc, to už tady byli.“

  • „Divadlo mě zajímalo velmi dlouho a jsme katolická rodina a chodili jsme k Salesiánům do kostela a tam se divadlo hrávalo. A my jako malé děti jsme to hrávaly, takové maličké role okolo Krista pána a pašije. A měl jsem bratra, který byl o devět let starší a ten byl první v rodině, koho zajímalo divadlo. Takže vystudoval na akademii v Praze potom, takže on byl takový můj předobraz.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 15.03.2022

    (audio)
    duration: 39:21
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Jsem rád, že jsem nakonec mohl dělat to, co jsem vždycky chtěl

Alois Švehlík v mládí
Alois Švehlík v mládí
photo: Archiv pamětníka

Alois Švehlík se narodil 30. července 1939 v Pardubicích. Rodiče pocházeli z Moravy a vedli své děti k víře. Společně navštěvovali salesiánské mše, kde Alois se svým starším bratrem poprvé přičichl k divadlu. Koncem války rodina zažila tři nálety na Pardubice. Po nástupu komunistů k moci přišel Aloisův otec o obchod, který provozoval, a po měnové reformě i o většinu úspor. Rodiče potom obtížně sháněli jakékoliv zaměstnání. Aloise Švehlíka kvůli jeho buržoaznímu původu nechali komunisté studovat pouze strojní průmyslovku v Chrudimi, kterou ale nikdy dělat nechtěl. Studia s obtížemi dokončil a krátce pracoval v továrně na mlýnské stroje v Pardubicích, kde se seznámil s budoucí ženou Florentinou. Vzali se po Aloisově vojenské službě v roce 1967 a narodily se jim tři děti. Neúspěšně se pokoušel udělat přijímací zkoušky na herectví, začal tedy pracovat jako elév v divadle v Klatovech, později hrál v Mostě, Olomouci nebo Liberci. Zde také zažil okupaci vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968, kdy tanky duněly před libereckým divadlem. V roce 1974 přišel do Prahy, kde začínal v divadle ABC, a propracoval se až do činohry Národního divadla. Jelikož divadelní platy nebyly velké, věnoval se také dabingu, moderoval v rádiu a hrál v několika televizních inscenacích a filmech. S radostí vzpomíná na Sametovou revoluci a cení si toho, že náš první polistopadový prezident Václav Havel byl zároveň jeho dobrým přítelem. Ve své profesi je činný dodnes (2021), je dokonce nejstarším členem celého souboru Národního divadla.