Petr Švestka

„Když jsem potom seděl ve vazbě v Litoměřicích, četli jsme knížky. Byla tam spousta ilegální literatury – od Škvoreckého po polské překlady, které jsem ani neznal. Úžasné věci. Asi platí, že pod svícnem je největší tma. Nejspíš si říkali, že v komunistické věznici nemůže být nic závadného, a nikdo to nekontroloval. V době, kdy byly normální knihovny probrané a v likvidaci, měli ve vězeňských knihovnách úžasně zajímavé knihy."

„Jedna z mých prvních grafických prací byla občanka, kterou jsem Jindrovi vyrobil. Užité umění, spousta ruční práce. Vyměnil jsem fotku a šroubováčkem vyrazil razítko. Jeli jsme tenkrát s Jindrou do Brna za Carol. Já jsem ji šel vyzvednout. Okamžitě jsme si všimli, že se na nás nalepili fízlové. Bylo to jako ve filmu Jamese Bonda. Nastoupili jsme do trolejbusu, za námi fízl. V poslední chvíli jsme vystoupili, on zůstal uvnitř a odjel. Mysleli jsme si, že jsme je setřásli. Ale najednou koukáme, a tam další.“

„Bachaři měli samozřejmě prémie za překročení norem. Takže nás motivovali. Řekli nám, že když uděláme o deset procent víc prasat, tak po šichtě dostane každý lahváče. Muklové samozřejmě úplně nábožně zaúpěli: ‚Pivo! Pivo!‘ A všichni makali jak šílený. Jenomže tím se zvedla norma. Když jsem nastoupil, dělalo se 250 prasat a 80 krav denně. Když jsem odcházel, norma byla dvakrát vyšší.“