Petr Švestka

„Bachaři měli samozřejmě prémie za překročení norem. Takže nás motivovali. Řekli nám, že když uděláme o deset procent víc prasat, tak po šichtě dostane každý lahváče. Muklové samozřejmě úplně nábožně zaúpěli: ‚Pivo! Pivo!‘ A všichni makali jak šílený. Jenomže tím se zvedla norma. Když jsem nastoupil, dělalo se 250 prasat a 80 krav denně. Když jsem odcházel, norma byla dvakrát vyšší.“

„Věděl jsem, že bude problém, zatkli kamaráda. Tak jsme všechno schovali, odklidili psací stroj, zbylo tam jen pár věcí, co jsem maloval. Přijel jsem z víkendu, a po pěti minutách bouchání na dveře. Přijela policie. Měli jsme dvoje dveře, otevřel jsem jedny, ale nechtěl jsem je pustit dál. Byl jsem dobře vyškolený, od starších chartistů jsem věděl, na co máme právo. Jenom jsem stihl říct: 'Na to nemáte právo, ukažte mi...' a už jsem měl železa.“

„Když jsem potom seděl ve vazbě v Litoměřicích, četli jsme knížky. Byla tam spousta ilegální literatury – od Škvoreckého po polské překlady, které jsem ani neznal. Úžasné věci. Asi platí, že pod svícnem je největší tma. Nejspíš si říkali, že v komunistické věznici nemůže být nic závadného, a nikdo to nekontroloval. V době, kdy byly normální knihovny probrané a v likvidaci, měli ve vězeňských knihovnách úžasně zajímavé knihy."