Ing. Václav Svoboda
* 1929 †︎ 2019
-
„Ono to spadlo velice blízko, poněvadž tady měl na rohu krám rámař Hložek. Dělal rámy na obrazy. Měl krásnou dceru, o něco starší než já. Já měl tady postavený kolo. A když to odtroubili, tady spadla nějaká bomba a s námi to v tom krytu cvičilo. Padaly kusy stropu, šli jsme ke zdi, jedna holka se tam ke mně přitiskla. Prachu bylo vevnitř… Trvalo to asi čtvrt nebo půl hodiny. Pak to skončilo, pustili nás ven. Náměstí samý prach, omítka. Moje kolo to přežilo, obrácené leželo na zemi. Já vběhnu do toho [rámařství], výkladní skříň rozmlácená u toho Hložka. Koukám, tam na pultě leží jeho dcera. Torzo. Tam to muselo někde spadnout. Ono ji to svlíklo. Ona neměla spodní část nohou, obě ruce… a byla jenom v kalhotkách. To bylo roztržené, jenom guma a ten vrch pryč. No, mrtvá. Mně bylo šestnáct let, to byl okamžik, kdy jsem viděl poprvé mladou nahatou holku.”
-
„No samozřejmě byl [tatínek] zdrcenej, zklamanej, zklamal se v těch lidech, že se z nich staly takové hyeny. Říkal: ,Oni mě museli znát natolik dobře, že věděli, že kdyby bývali přišli a řekli: ,Pane továrníku, my to tady chceme převzít. My vám dáme nějaký plat a zaměstnáme vás tu jako poradce.’ Já nelpím na majetku. Já bych jim to dobrovolně přenechal. To byl směr, k tomu to směřovalo. Já bych proti tomu nebyl.' Léta měl, bylo mu už čtyřiašedesát. A věděl, že předat to další generaci už nemůže. To nepřipadalo v úvahu. Byl by se s tím smířil. Dobrovolně a tak. Ale kdyby mu alespoň zajistili obživu. Protože on vypadl z fabriky bez koruny."
-
„Tam se podvádělo. Byli lidi vybraní, kteří mají dělat hrdiny. Jim vytvořili speciální pracovní podmínky na šachtě, byli přednostně zásobovaní materiálem, stroji, aby dosáhli toho [překročení norem]. A pak je vyznamenali. Když dělal někdo v ražení, neměl možnost to dosáhnout, to nešlo. To bylo všechno připravený, výběrově. On to dělal chvíli a potom dělal hrdinu, byl přiřazený někam na ústřední výbor."
-
„Když jsem skončil, kádrovej si mě zavolal a říká: ,Podívej se, ty ses tu osvědčil a my tě tu potřebujeme. Nemáme dneska nějaký úřední [nástroj], že bychom tě tu přidrželi. Ale buď přesvědčen, že když odejdeš do Čech, napíšeme ti takový kádrový posudek, že od tebe pes kůrku nevezme. Půjdeš k lopatě. To je v naší [moci].'"
-
Full recordings
-
v bytě pamětníka, 07.12.2015
(audio)
duration: 05:05:56
Full recordings are available only for logged users.
Na fabrice otec nelpěl, chtěl v ní realizovat své nápady
Václav Svoboda mladší se narodil 25. května 1929 v Mladé Boleslavi v rodině Václava Svobody, zakladatele továrny Svoboda Motor Kosmonosy. Jeho otec byl ve 20. a 30. letech známým producentem malých zemědělských traktorů poháněných dieselovým motorem. Václav od malička navštěvoval tatínkovu továrnu, zajímal se o nejrůznější řemesla, otec ho zasvěcoval do svých technologických zlepšováků. Během války Václav chodil do měšťanky a posléze na reálné gymnázium. Po osvobození byla v otcově továrně ustanovena závodní rada, která nejprve v létě 1945 vyhodila ze zaměstnání všechny příbuzné Svobodových a v prosinci 1945 pak samotného majitele. Rodina zůstala bez jakýchkoliv příjmů, nějakou dobu žila jen z darů okolních sedláků. Otec se však znovu začal věnovat řemeslným činnostem, tentokrát jako zaměstnanec různých podniků. Václav měl možnost dostudovat a v roce 1948 byl přijat na pražské ČVUT. Školu dokončil v roce 1953 a poté ho čekaly dva roky služby v oddílu PTP na Ostravsku. Zde uplatil svou odbornost elektrotechnického inženýra a po skončení zaměstnání mu ve Státním ústavu pro projektování uhelných dolů a závodů naftového průmyslu nabídli zaměstnání. Nabídka se nedala odmítnout, jakékoli jiné pracovní vyhlídky blíže domovu mu totiž zaměstnavatel okamžitě zmařil negativním kádrovým posudkem. Václav Svoboda proto v Ostravě působil až do 90. let, kdy odešel do důchodu.
