The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

generálmajor Ing. Ignác Syrovátka (* 1914  †︎ 1998)

• narodil se 30. července 1914 v Buchlovicích

• v roce 1936 byl zařazen na vojenskou akademii do Hranic na Moravě

• po německé okupaci se zapojil do odbojové činnosti ve skupině Obrana národa

• na konci roku 1939 překročil s kamarády hranice a dostal se přes Blízký východ do Francie, kde vstoupil do armády

• po francouzské kapitulaci se přesunul do Velké Británie, kde podstoupil výcvik

• v lednu 1944 byl převelen do Sovětského svazu a přidělen do nově vzniklé 2. československé samostatné paradesantní brigády

• účastnil se Karpatsko-dukelské operace a následně Slovenského národního povstání

• po potlačení povstání se schovával v horách

• v roce 1949 byl zatčen a odsouzen v zinscenovaném procesu k třem a půl letům vězení

• trest si odpykával na Pankráci, v Plzni a v Jáchymově

• po propuštění pracoval jako dělník a odstěhoval se do Prešova

• roku 1963 promoval jako inženýr se specializací na zahradní architekturu

• v roce 1990 byl plně rehabilitován a získal medaili Za zásluhy o ČSLA I. stupně

• zemřel 23. června 1998 v Prešově

S nástupem nacistického režimu se v nově vzniklém Protektorátu Čechy a Morava začaly vytvářet odbojové skupiny s delší či krátkou životností. Mezi jednu z největších ilegálních organizací patřila i polovojenská organizace založená československými vojáky s názvem Obrana národa. Její činnost však byla postupem času různými praktikami odkrývána a její členové byli buďto uvězněni, popraveni nebo museli utéci ze země. 

Mezi takové osoby patřil i Ignác Syrovátka, který se po německé okupaci zbytku Československa zapojil aktivně do protinacistického odboje na Moravě. Po částečném odhalení činnosti skupiny se rozhodl se svými kamarády vstoupit do zahraničních vojenských jednotek a bojovat proti nacistickému režimu tentokrát již oficiálně se zbraní v ruce. 

Absolvoval dlouhou cestu, kdy se přes Blízký východ a Středozemní moře dostal do Francie a vstoupil zde jako dobrovolník do armády. Zažil několik kritických chvil na západní i východní frontě. Po válce se však nestal uznávaným válečným veteránem, ale čekal ho komunistický kriminál a nucené zapomnění. 

Během mobilizace jsme byli připraveni na hranicích

Ignác Syrovátka se narodil 30. července 1914 v Buchlovicích, kde také navštěvoval obecnou a měšťanskou školu. Od dětství měl rád sport a stal se i aktivním sokolem. V roce 1928 se rodina přestěhovala do Ivanovic na Hané, kde otec provozoval hostinec. Pamětník se zde vyučil zahradníkem a rozhodl se pro navazující studium na zahradnické škole v Mělníku, kterou v roce 1936 zakončil maturitou. 

V říjnu 1936 nastoupil na základní vojenskou službu a přirazen byl na vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Během mobilizace se dostal k 13. pěšímu pluku do Šumperku. Následnou mnichovskou dohodu a odstoupení pohraničí německé říši prožil s jednotkou nedaleko Kralického Sněžníku. „Tam ještě bunkry postavené nebyly, a tak jsme tam vytvářeli takové okopy. Když jsme měli opouštět pohraničí, tak jsme vše ničili, aby od nás Němci nic nedostali,“ vzpomíná na kritickou dobu pamětník, jehož vzpomínky roku 1992 zaznamenal Vojtěch Kůrka.

Po rozpuštění armády se vrátil zpět do Buchlovic, kde se aktivně zapojil do protinacistického odboje. Ignác Syrovátka byl ustanoven jako velitel pobočky Obrany národa v Buchlovicích. Zaměřovali se na zpravodajskou i záškodnickou činnost. Skupina se také snažila shánět a ukrývat zbraně. Po postupném odhalování vedení organizace a zatýkání členů se pamětník rozhodl s několika kamarády opustit protektorát a vstoupit do služeb některé zahraniční armády. 

Z Bělehradu přes Soluň, Istanbul, Aleppo a Bejrút dál do Francie

Ignác Syrovátka a jeho tři kamarádi se společně vydali do obce Strání, kde před Vánoci roku 1939 překročili hranice se Slovenskem. Byli zde však dopadeni členy Hlinkovy gardy a uvězněni v Novém Mestě nad Váhom. Při transportu zpět na hranice se jim za pomoci člena ostrahy, který s nimi sympatizoval, podařilo uprchnout a za pomoci dalších osob se dostali až do Budapešti, kde se přihlásili na francouzském velvyslanectví. 

„V Budapešti nás ubytovali u židovských rodin, které s tím souhlasily a nechaly nás u sebe bydlet. Pak nám pomohli se dostal na hranice s Jugoslávií a my se dostali až do Záhřebu. Cestou jsem silně onemocněl a v Záhřebu strávil asi čtrnáct dnů. Podstoupil jsem operaci mandlí, kde se o mě starali zdejší sokolové,“ vzpomíná na přechod hranic. 

Dle svého vyprávění se již v Záhřebu zapsal pamětník do cizinecké legie a vydal se na dlouhou cestu do Francie. V Bělehradu mu francouzský konzulát vystavil doklady a jízdenku na vlak. Pod velením plukovníka Kouklíka se pamětník s transportem přibližně dvou set vojáků vydal přes řeckou Soluň do Istanbulu, kde byli všichni na dva dny ubytováni. Odtud pokračovala cesta přes Ankaru do syrského Aleppa a následně do libanonského Bejrútu, který byl v tu dobu pod správou Francie. 

Odtud se pak dostal do jižní Francie, kde prošel krátkým přijímačem francouzské cizinecké legie, ale následně ho ve městě Agde zařadili k 2. pěšímu praporu jako velitele čety. O tomto období vypráví následovně: „Tady jsme nastoupili přímo do bojů. Poprvé jsem viděl hořící a vybombardovaná města, mrtví leželi na ulici. Vystoupili jsme třeba z vlaku a vzápětí bylo nádraží komplet vybombardováno.“

Do těžkých bojů se zapojil například na Marně, Seině či Loiře, kde prožil těžké chvíle na bitevním poli. Zde se také stal svědkem  kapitulace Francie v červnu 1940. Se zbytkem své čety a za pomoci Francouzů se mu podařilo dostat opět do jižní Francie, která v tu dobu ještě nebyla okupovaná Němci. Zde se z přístavu Sète dostal na neutrální egyptskou loď, která ho přes Gibraltar odvezla do anglického Liverpoolu.

V Anglii nás ubytovali na zámcích

„Přijeli jsme do Anglie a tady jsme se dočkali skvělého uvítání. Všichni si nás předcházeli. Když přišla zima, a to v Anglii skoro nemrzne, tak nás místní lordi ubytovali přímo na zámcích,“ vypráví pamětník. 

Zde prošel Ignác Syrovátka náročným výcvikem, účastnil se minometného či tankového kurzu, nebo se s anglickými vojáky podílel na obranných opatřeních proti německému útoku. Dokonce se účastnil i cvičení Sokola, který zde vedl olympionik Jan Koutný. Na závěr svého působení v Anglii absolvoval  i výsadkový kurz a poté se koncem ledna 1944 přihlásil s dalšími Čechoslováky na přeřazení do Sovětského svazu. 

Cestu na východní frontu podnikl přes Gibraltar, Středozemní moře, Egypt, Damašek, iráckou Basru, íránský Teherán a následně přes Kaspické moře do Baku a letecky do Rostova na Donu. V dubnu 1944 vstoupil v Černovicích na Ukrajině do 2. československé samostatné paradesantní brigády s cílem bránit Ostravu před zničením německou armádou. K tomu však nedošlo a brigáda byla nasazena na začátku září 1944 v Karpatsko-dukelské operaci. 

19. září 1944 však došlo ke stažení brigády z bojů  a jejího převelení na pomoc Slovenskému národnímu povstání (SNP), které propuklo na konci srpna 1944. Po potlačení povstání se zbytek brigády usídlil v Nízkých Tatrách, kde se všichni v tvrdých mrazivých podmínkách snažili přečkat náročnou zimu. 

Když vypuklo Pražské povstání, tak se na Slovensku ještě bojovalo

„Po potlačení povstání jsme udělali takové partyzánské skupiny a utekli do hor. Tam jsme museli přečkat tuhou zimu. Byl s námi tehdy i Jan Šverma, který při přechodu zahynul. Sháněli jsme jídlo, kde se jen dalo,“ vzpomíná na zimu roku 1944 Ignác Syrovátka. 

Závěr války prožil pamětník na Slovensku nedaleko Žiliny. „Ještě 5. května, kdy v Praze vypuklo povstání, se na Slovensku bojovalo a my se měli přesunout k Žilině. Po třech dnech jsme tam došli a byl vyhlášen mír,“ dodává. Hned po ukončení bojů se vydal do Olomouce a odtud za svými rodiči, aby se ujistil, že válku a věznění v internačním táboře ve Svatobořicích přestáli.

Po válce se také seznámil se svou budoucí manželkou Magdalenou Biathovou, která pocházela z Prešova. V březnu 1948 se manželům narodil syn Robert. Ignác Syrovátka nastoupil na Ministerstvo národní obrany k Hlavnímu štábu na Velitelství pěchoty a tankového vojska. Zároveň začal studovat Vysokou školu válečnou v Praze, kam se s rodinou přestěhoval. 

Obvinili mě z toho, že jsem neoznámil údajný protistátní puč

Téměř na závěr studií byl Ignác Syrovátka zatčen Státní bezpečností a vyslýchali ho v nechvalně známém Domečku na Malé straně. Následně ho uvěznili na Pankráci a čekal na soud. Ve svém vyprávění pamětník zmiňuje i to, že se jednalo o velký zinscenovaný proces, kde byli souzeni jak českoslovenští důstojníci, tak i civilní obyvatelstvo. Na závěr procesu ho Karel Vaš odsoudil k trestu tři a půl roku těžkého žaláře a degradoval ho na vojína. Karel Vaš působil jako prokurátor u vyššího vojenského soudu, vyšetřující soudce a jako senátní předseda vyššího vojenského soudu. Svými rozsudky zaměřenými na vojenské důstojníky byl pověstný. V témže roce, kdy byl odsouzen Ignác Syrovátka, navrhl trest smrti generálu Heliodorovi Píkovi.

„Oznámili mi, že jsem odsouzen za to, že jsem neoznámil přípravy na protistátní puč. Hned po soudu jsem odjel do Plzně na Bory, kde jsem strávil téměř celý trest,“ vzpomíná. V borské věznici pracoval hlavně na draní peří, kdy na cele ve dvojici s jiným vězněm museli plnit stanovené normy, za které byly různé příděly jídla. „Bylo to plné prachu a chránili jsme si ústa, když nám to vysypali. Hned na nás řvali, ať se nechráníme. Pak nám to zůstalo na plicích,“ dodává Ignác Syrovátka. Po určité době ho přesunuli do výroby knoflíků. 

Těsně před vypršením trestu ho z borské věznice převezli na Jáchymovsko do nechvalně proslulých uranových dolů. Zde na táboře Rovnost pracoval na povrchu, protože kvůli zdravotním problémům nemusel těžit uranovou rudu. Zbytek trestu si pak odpykal na stavbě ostrovského sídliště. Po propuštění na svobodu byl sledován Státní bezpečností a živil se převážně dělnickými profesemi. 

V druhé polovině padesátých let se pamětník se svou rodinou odstěhoval do Prešova. V roce 1957 začal dálkově studovat Vysokou školu zemědělskou v Lednici, kterou v červnu 1963 úspěšně zakončil a získal titul inženýr. Díky tomuto vzdělání mohl pracovat v Prešově jako zahradní architekt až do svého odchodu z města v roce 1974. Státní bezpečnost ho však sledovat úplně nepřestala. Byl nadále, i když v menší míře pod dohledem bezpečnosti, která o něm podávala drobná hlášení, což dokládají zprávy uložené v archivu Ústavu pamäti národa v Bratislavě. 

Po sametové revoluci se Ignác Syrovátka dočkal plné rehabilitace. Získal zpět veškerá vyznamenání a navíc medaili Za zásluhy o ČSLA I. stupně. Zároveň byl povýšen do hodnosti generálmajora. Stal se členem Konfederace politických vězňů a aktivně se podílel na její činnosti. Zemřel 23. června 1998 v Prešově a je pochován na hřbitově v rodných Buchlovicích.