Dvanáct let vězení za balíček pro bratrance
Download image
Mons. Vladislav Sysel se narodil 30. dubna 1922 v Libkově u Kdyně. Pocházel z početné rodiny, měl jedenáct sourozenců. Jeho rodiče ve vsi hospodařili na zemědělské usedlosti. Vychodil obecnou školu v Loučimi a poté vystudoval gymnázium v Domažlicích. Po maturitě v roce 1942 navštěvoval kněžský seminář v Dolních Břežanech. V lednu 1943 jej pracovní úřad poslal na nucené práce do Německa. Pracoval u Říšských drah. Nejprve dělal vnějšího výhybkáře na nádraží Berlín-Rummelsburg. Po roce a půl v Berlíně se mu podařilo zařídit přeložení do protektorátu, pracoval jako nádeník na nákladovém nádraží Praha-Žižkov a potom se zaučoval na výpravčího v Domažlicích. Po skončení druhé světové války krátce studoval medicínu a od prosince 1945 do června 1949 studoval teologii na Bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity v Praze. V červnu 1949 jej světící biskup Antonín Eltschkner vysvětil na kněze a v srpnu byl Vladislav Sysel jmenován kaplanem v Kralovicích. V západočeském městečku působil po boku svého bratrance, faráře Jaroslava Kubovce. Ten však v září utekl před hrozícím zatčením do západního Německa. Asi po měsíci pamětníka kontaktovali kurýři a přinesli mu dopis od bratrance, v němž ho žádal o zaslání pasu a dalších věcí. Pamětník žádosti vyhověl a bratranci poslal i nějaké peníze. Převaděčskou skupinu však odhalila Státní bezpečnost a při výsleších padlo i jméno Vladislava Sysla. V říjnu 1949 jej StB zatkla a po půl roce ve vyšetřovací vazbě ho Státní soud v Praze odsoudil na dvanáct let vězení za zločin velezrady. Deset let strávil ve věznici Mírov. Svobody se dočkal až v roce 1960, kdy jej propustili na amnestii. Poté pracoval ve Státním statku v Koutě na Šumavě a v Kdyňských strojírnách, kde zůstal až do odchodu do důchodu v roce 1983. V období Pražského jara spoluzakládal K 231 v Domažlicích a působil jako jednatel klubu. Za normalizace se tak znovu dostal do hledáčku Státní bezpečnosti, která ho sledovala a pravidelně vyslýchala. Dlouhá léta pamětník marně žádal o udělení státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti. Nečekaně jej získal až v roce 1989, kdy jej církevní tajemník učinil administrátorem farností Dlažov, Bezděkov, Chudenice a Poleň. Po sametové revoluci se pamětník zasloužil o zlepšování česko-německých vztahů a obnovil tradici poutí k Panně Marii Loučimské do bavorského městečka Neukirchen beim Heiligen Blut. V letech 1994-2002 působil jako okrskový vikář klatovského vikariátu. Zemřel 5. prosince 2019.
