Jakub Szántó

* 1977

  • "Politika přestala být o myšlenkách. Politika přestala být o myšlenkách a dlouhodobých věcech, o dlouhodobém směřování. Kam směřujeme? Chceme být montovna? Chceme být IT? Chceme být moderní a udržovat špičkové školství, kde budou vysoké platy, kde budou dobře vymyšlené možnosti ředitelů škol, aby mohli rozhodovat, co bude dál, jak budou ty děti učit. To je spoustu věcí a na tom není shoda. Každá vláda, která přichází, přichází jen s těma čtyřma rokama. Kouká maximálně na čtyři roky dopředu a to je prostě špatně."

  • "Já si prostě nepředstavuji automaticky pomoc lidem, který utíkají ze svých domovů, například z války v Sýrii, že sem prostě přijmeme padesát tisíc, sto tisíc uprchlíků. Nemyslím si to. Myslím si, že mezi tím se na ně úplně vykašlat a mezi tím dát jim svůj obývák, je relativně velký prostor, kde se můžeme pohybovat. A jsem pyšnej, že jsem ze země, která to dělá. Já jsem celkem velmi intenzivně a podrobně, za těch pět let, co jsem byl na Blízkém východě, mapoval českou humanitární a rozvojovou pomoc syrským uprchlíkům a chudým Jordáncům v Jordánsku. A to, co my jsme tam předvedli, je prostě fantastický. A opravdu můžeme být pyšní, protože počty lidí, kterým naše cílená pomoc, konkrétní projekty, konkrétní věci, na které se dá šáhnout, ne jen placení účtů, jak to dělají bohatší země, tak lidí, kterým Česká republika pomohla, jsou desítky tisíc. A to fakt není málo na zemi, která nemůže zas tak moc rozhazovat."

  • "Václav Havel je rozhodně člověk, který patří mezi giganty české historie, je to člověk, který kombinací své síly a kombinací svých lidských slabostí, tak tím je strašně zajímavej. Že to není člověk ze žuly, ale že je to člověk, který těch lidských slabostí měl spoustu. Že tohle všechno dohromady, a když ho budu srovnávat třeba s Lechem Walesou, nebo Lansbergisem, tedy s velikými postavami protikomunistických revolucí, tak on měl ještě něco navíc a to, že to byl dramatik, který měl smysl pro určitou teatrálnost. A vím i od pamětníků, že on si opravdu dával záležet, dával velkou pozornost řekněme tomu dramatickému efektu, té dramaturgii té politiky. Tím si, myslím, byl zcela výjimečný."

  • "Myslím si, že ten kompromis, který byl zvolený u nás, že úplně vhodný nebyl. A že skutečně to, nebudu říkat stalinistický... spíše možná brežněvovský vedení komunistické strany Československa KSČ, ze které se přerodilo to, co je dnes KSČM, tak čistě jenom ten fakt, že tady může někdo hrdě být a zcela bezostyšně vystupovat i jako místopředseda poslanecké sněmovny s tím názvem komunistická, je něco, co nebylo dobře a byla to zcela zásadní chyba. Kdyby se ta strana jmenovala demokratická levice, nebo cokoliv jiného a byli by tam ty stejný lidi, tak by to v reálu nemuselo znamenat takovou změnu, ale prostě to, že tady zůstává možnost, i když máme zákon, který ma teoreticky potírat propagování ideologií, které vedou k porušování lidských práv atd., jako je nacismus a samozřejmě i komunismus, tak my popíráme v podstatě náš vlastní právní řád existencí takovéhle strany."

  • "Já jsem o terorismu strašně moc četl, musím říct, že to je fenomén, který mě svým způsobem, to zní hloupě, nepřestává fascinovat. Je to prostě filozoficky a dějinně nějaká aktivita, která je dost odlišná oproti válce, kde vlastně ty prostředky jsou velmi podobný a kde ty oběti jsou v podstatě velmi identický, ale kde to násilí vražedný, oproti vraždě, která je proti té konkrétní osobě, tak tohle anonymní násilí, nebo násilí proti lidem, o kterých vůbec nic nevím, tak je oproti válce úplně někde jinde. Ta arogance, ta nenávist, ta povýšenost vůči nevinným obětem. Že si ty lidi prostě zaslouží zemřít, protože já jsem tak rozhodl z nějakého důvodu, a nebo ty lidi, ty oběti, to musí snést v rámci nějaké vyšší myšlenky, je prostě věc nebo filozofický koncept, který mně nedává spát."

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 28.06.2021

    (audio)
    duration: 01:45:22
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 15.07.2021

    (audio)
    duration: 01:26:33
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Mám v hlavě několik obrazů, které nevymažu do konce života

Jakub Szántó v Knihovně Václava Havla, 2020
Jakub Szántó v Knihovně Václava Havla, 2020
photo: Archiv Jakuba Szánta

Jakub Szántó se narodil 11. března 1977 v Praze. Po rozvodu rodičů, roku 1986, se přestěhoval s matkou Evou, vysokoškolskou profesorkou, do Moskvy. Revoluci v Československu v roce 1989 prožil jak teenager v Moskvě. V mládí se vrcholově věnoval plavání. Vždy ho zajímala historie a díky židovským kořenům ho to táhlo na Blízký východ. S matkou se v roce 1990 vrátili do Prahy a po základní škole začal studovat Gymnázium Jana Keplera. Poté vystudoval Fakultu sociálních věd, obor mezinárodní teritoriální studia. V roce 1999 nastoupil jako editor do zahraniční redakce TV Nova. V roce 2001 s kolegy zpracovával teroristický útok na dvojčata z 11. září. Poprvé začal vyjíždět do válečných oblastí (Afghánistán, Irák). V roce 2006 přešel do zahraniční redakce České televize. V roce 2013 odjel s rodinou jako stálý zahraniční zpravodaj do Tel Avivu a stal se expertem na izraelsko-palestinský konflikt. V roce 2018 se vrátili s rodinou zpátky do Prahy. V roce 2018 napsal svou první knihu Za oponou války, za kterou získal čtenářskou cenu Magnesia Litera. V roce 2020 vyšla druhá kniha Z Izrastiny s láskou - Reportérem mezi dvěma zeměmi. Jeho manželka Lenka Szántó je úspěšnou novinářkou a scénáristkou. Spolu vychovávají dva syny. V roce 2021 pracoval Jakub Szántó jako zahraniční zpravodaj České televize a moderoval pořad Horizont na ČT24.