Adolfína Tačová

„Vzpomínám si, že jsem začínala na kladině, druhý den brzo ráno. Nemůžu vám ani říct, co jsem prožívala. Naprostou koncentraci. Můj trenér mi vždycky říkal: ‚Soustřeď se na tu první disciplínu a nemysli na všecko ostatní. Mysli na to, co zrovna děláš. Ten krok, ten skok, ten odraz na nářadí a pak už jedeš.‘ Řeknu vám, že to fungovalo. Hodně jsme používaly různé osobní psychologické tréninky, takový ten trénink, který se odehrává v hlavě a neodehrává se v reálu. To nám bylo doporučeno naší trenérkou, která byla dobrá psycholožka a řekla: ‚Děvčata, musíte dostat do mozku tu věc. Když budete usínat, tak si tu sestavu projdete pěkně v klidu, třikrát za sebou bez chyby, od začátku až do konce.‘ Já jsem to uplatňovala a je fakt, že se vám to v hlavě vytvoří, dráhy se zpevní a fungovalo to. Všechny čtyři světové šampionáty, které jsme absolvovaly, si nikdo nemohl dovolit spadnout z kladiny. Kdybychom spadly z kladiny, tak jsme neměly medaili.“

„Když jsme se vrátili po válce domů, bylo to hrozné, sovětská armáda, která nás osvobodila, se nastěhovala na hřiště nedaleko proti našim baráčkům. Armáda tam byla – a potřebovali jíst a zase potřebovali si vzít dobytek, aby uživili armádu. Přišel důstojník a tu krávu nám vzal. To byly stresy pro maminku, říkala: ‚Jak toto zvládnem?‘ Mám tři sestry, my jsme čtyři děvčata, dvě starší sestry, jednu mladší, a bylo to hrozné. Takže teta, která bydlela ob jeden domeček dál, šla na hřiště a prosila důstojníka, ať je tak laskav a vrátí nám to, že tam jsou čtyři děti a že nejsme žádní boháči a že je to naše obživa. On nám tu krávu vrátil, což bylo úžasné. Hezká vzpomínka na tu dobu.“