Irena Tichá

* 1943

  • „My jsme se jim [Sovětkám] vyhýbali velkým obloukem. Nebylo o čem povídat. Jenom samozřejmě, že jsme jim řekli, že to není pravda, co nám tam říkají, že nás osvobodili, že nám pomáhají, ale to bylo všechno. Protože oni toho měli plnou hlavu, že, že stejně nechápali, jak je možné, že jim neděkujeme. Tak to se dá akorát říct o tom.“

  • „Pokud jsme se šli projít, tak jsme chodili vždycky v partě, nikdy jsme nechodili sami, to jsme měli ne přímo zakázáno, ale prostě abysme se neztratili a aby náhodou se nám něco nestalo. Byli jsme překvapený třeba v obchodech, když jsme přišli do obchodu, tak v tý době třeba tam už měli dokonalejší, tady ještě nebyly třeba tranzistory a tam už byly třeba tranzistory. O nás se velice dobře starali, my jsme byli v krásným hotelu, měli jsme výborné jídlo, bylo o nás dobře postaráno. Ale když jsme vyšli na ulici, tak já teď už to můžu říct, ale byla jsem překvapená, jak uboze chodili lidé ustrojeni. Tam měli už tehdy metro, když jsem nahlédla, já jsem nebyla v metru, jen jsem nahlédla, jak se lidi řítí do metra – velké batohy, ne kufry, ale jako velké rance s sebou táhli, tak jsem byla trošku překvapená.“

  • „Později jsem si začala všímat, co se tam děje v té sokolovně, protože tam byli sportovci v různých odvětvích a moc se mi to líbilo. Moc se mi líbilo je pozorovat. U sokolovny bylo velké hřiště a tam jsme se scházeli z okolních domů na hřišti a hráli jsme si tam. Na tom hřišti se scházeli volejbalisté. No, abych to řekla, to se nám asi líbilo nejvíc. Vždycky jsme čekali, až už začnou hrát přes síť a přestanou se jenom rozehrávat, a dovolili jsme si vždycky půjčit od nich míč, byli vstřícní, vždycky nám míč půjčili, no, a my jsme se snažili je napodobovat.“

  • Full recordings
  • 1

    Liberec, 22.04.2024

    (audio)
    duration: 01:40:24
    media recorded in project Tipsport pro legendy
Full recordings are available only for logged users.

Na olympiádě jsme se Sovětům vyhýbali velkým obloukem

Irena Tichá
Irena Tichá
photo: Archiv pamětnice

Irena Tichá, rozená Hrádková, se narodila 16. února 1943 ve Starých Smrkovicích na Jičínsku Ludmile a Františku Hrádkovým. Vyrůstala v sokolovně v Jablonci nad Nisou, kde rodiče působili jako správci. V roce 1955 začala Irena Tichá hrát volejbal za žákyně Spartaku Rýnovice. Roku 1958 získaly druhé místo mezi mladšími dorostenkami na Přeboru Československa. O rok později obsadily třetí místo už mezi staršími dorostenkami a roku 1960 získaly zlatou medaili. V letech 1957–1960 absolvovala střední pedagogickou školu s aprobací učitelky mateřských škol. Od roku 1962 hrála za československou reprezentaci. V roce 1962 ve Vídni na Světovém festivalu mládeže a studentstva získaly bronzovou medaili. Ve stejném roce se účastnila mistrovství světa v Moskvě. V roce 1968 se provdala za Václava Tichého, se kterým později vychovala dva syny. Invaze vojsk Varšavské smlouvy ji zastihla na soustředění v Alpách. V říjnu 1968 se účastnila olympijských her v Mexiku, kde skončily na šestém místě. Po návratu ukončila profesionální kariéru. V letech 1977–1990 zastávala funkci ředitelky mateřské školy. V letech 1997–2010 žila ve Finsku. V roce 2024 žila v Jablonci nad Nisou.