Tomáš Tichák

* 1957

  • „To začalo tím, že ke mně přijel nějaký vlídný pán a říkal: ,Víte, já jsem od Státní bezpečnosti, jestli byste nemohl s námi, my bysme potřebovali něco jenom vyjasnit.‘ Já jsem bydlel asi 250 metrů odtamtud a vždycky pro mě přijeli volhou a tam mě odvezli. Tak jsem tam přišel a teďka jsem vešel do místnosti a tam byl takovej chlap, gorila, a zařval na mě: ,Ruce ke zdi a všechno z kapes ven!‘ A teďka začli na mě řvát, brali mi otisky prstů a tak. Tak já jsem si říkal, že to je blbost jako. My jediné, co jsme v té době dělali, vydávali jsme časopis Ječmínek, literární samizdat, že by tohle věděli? A teď na mě udeřil: ,A teď mně přesně popište, co jste dělal minulý pátek minutu po minutě!‘ A já jsem si říkal, já prostě nedělal nic nekalého a vůbec jsem si napřed nemohl vzpomenout, pak jsem si řekl, no, tak já jim to prostě řeknu, což byla právě chyba, protože jsem jim řekl: ,No, já jsem šel odpoledne, tady hrál můj kamarád Emil Pospíšil s Mertou, tak jsem říkal, půjdu ho navštívit a teďka jsem šel a nebyl doma a pak jsem zjistil, že on šel za mnou a že jsem také nebyl doma, že jsme se minuli.‘ – ,A co jste cestou viděl? Koho jste potkal?‘ Já jsem pořád nevěděl, že jim jde o nějaký letáky, tak jsem říkal: ,Potkal jsem kamaráda Petra Večeřů, kterej šel z nádraží, protože dělal na brigádě u vlakové pošty.‘ No, a jaký byl výsledek? Byl ten, že oni v jedenáct večer přijeli k Petru Večeřovi udělat domovní prohlídku u jeho rodičů. Emil Pospíšil bydlel tehdy tady v bytě po Vladimíru Fajtovi na Strossmayerově náměstí a oni sedli, šest estébáků, do volhy, jeli celou noc. Ve čtyři ráno k němu vtrhli do bytu na Strossmayerově náměstí 9, který mu prohledali do té míry, že mu přeházeli uhlí ve sklepě, fotografovali. Jediné, co našli, že měl doma polštář s vyšitou anglickou vlajkou, takže to takhle před něho dávali a s tím ho fotografovali. Tím to jako skončilo, takže já jsem si to dával za vinu, že jsem jim způsobil tuhle potíž.“

  • „A tam vlastně u toho výslechu čtyři a půl hodiny mně četli to, co si nahráli, a chtěli každou tu repliku, abych jim vysvětlil, jak jsem to myslel. Takže tam byla třeba replika, to byla ta hra Mauglí. ,Už nejméně 1000 let zde žijí jen opice.‘ – ,Co jste tím myslel? ‘ Já jsem řekl: ,No, tak myslel jsem tím, je to komedie, že jo, to bylo to město v džungli,‘ tak jsem to řekl. ,Dobře, tak jdeme dál.‘ A pak říkali: ,Víte, při čem nás nejvíc zamrazilo?‘ Protože on je ten Mauglí génius a nakonec dostane různá vyznamenání a taky tam dostane čestný doktorát nějaké univerzity v Islámábádu nebo něco. A to je nejvíc zamrazilo. Fakt jsem vůbec nevěděl proč. On řekl, že to je jasná narážka na to, že dostal čestný doktorát Rezá Pahlaví od Husáka. No, a pak zjistili, protože se dostali k tomu scénáři hry King Kong, což bylo bytové představení, které jsme hráli třikrát v Olomouci a jednou v Praze a vlastně bylo to celý o tom King Kongovi. Nakonec se ukázalo, že vlastně se to odehrává v břiše toho King Konga, který nás spolkl, a to oni zjistili, že to je to nejhorší. Jak říkali mně potom u toho výslechu, že to nechali zpracovat vysokoškolsky vzdělanými odborníky. Ti zjistili, že to napadá svazky se Sovětským svazem, Varšavskou smlouvou – King Kong je Sovětský svaz, jo, a smlouva o koupi, prodeji King Konga jsou helsinské dohody. To všecko ti vysokoškolští odborníci tam jaksi našli. A řekli mi, že mně dávají na vybranou: buďto, že se k tomu přiznám a že jako mladý člověk, že mám právo si narazit nos, jak říkali, anebo že jsem dostudoval.“

  • „My jsme všecky dokumenty Charty dostávali a rozmnožovali, přepisovali. Já jsem zcela nepokrytě ve třídě spolužákům to dával číst. A bavili jsme se vážně, i ty další, třeba fejetony a takhle. Samozřejmě těm, co jsem viděl, že o to mají zájem. Ale rozhodně normálně jsme se o tom o přestávce bavili. Pamatuji si, že jsem jednou měl pod lavicí složku plnou samizdatu a měli jsme hodinu občanské výchovy a ten učitel takhle se ke mně blížil a říkal: ,Co to máte pod tou lavicí?‘ A pak si to naštěstí rozmyslel.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 26.06.2023

    (audio)
    duration: 02:03:51
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 05.09.2023

    (audio)
    duration: 01:53:03
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Chtěli jsme být legální, ale přitom hrát svobodně

Tomáš Tichák, 1978
Tomáš Tichák, 1978
photo: Archiv pamětníka

Tomáš Tichák se narodil 14. května 1957 v Olomouci Mileně a Milanovi Tichákovým. Roku 1963 nastoupil v Olomouci na základní školu. V září 1968 začal studovat experimentální osmileté Slovanské gymnázium, jehož činnost po dvou letech skončila. Základní školu dokončil v olomoucké čtvrti Hejčín. Od mládí byl kulturně aktivní, roku 1969 začal vydávat studentský časopis, o rok později založil s přáteli kapelu. Kvůli tomu, že o přestávce zapálil sovětskou vlajku, měl problémy s přijetím na střední školu. Rok studoval učební obor a poté byl přijat na Střední elektrotechnickou průmyslovou školu v Olomouci. Na střední škole se zapojil do šíření samizdatu. V roce 1976 založil v Olomouci neoficiální Divadlo Bernardýn, pro které psal texty. Ačkoliv byl humanitně zaměřený, mohl studovat pouze technický obor, a tak po maturitě v roce 1977 nastoupil na Elektrotechnickou fakultu Vysokého učení technického v Brně. V roce 1981 založil samizdatový literární časopis Ječmínek. Kvůli divadelní činnosti byl několikrát vyslýchán Státní bezpečností (StB) a v posledním ročníku vysoké školy musel předstoupit před kárnou komisi. Byl podmínečně vyloučen a školu zdárně ukončil roku 1982. V roce 2023 žil v Olomouci.