Pašeráka jsem zadržel nešťastnou náhodou
Leopold Tuček se narodil 20. ledna 1928 v moravském městečku Lanžhot. Jeho otec se živil jako kovář. V roce 1933 dostal práci v Hrušovanech nad Jevišovkou a na místním nádraží vedl opravárenskou dílnu. Po záboru pohraničí nacistickým Německem se celá rodina vrátila zpět do Lanžhota. V době války Leopold dokončil měšťanku a nastoupil do učení k místní truhlářské firmě Hoffer. V letech 1944-1945 byl totálně nasazen poblíž Napajedel (s krátkým intermezzem ve Vídeňském Novém Městě) a podílel se na budování zákopů proti Rudé armádě. V únoru 1945 se ještě s dalšími pokusil o útěk, ale došlo k vyzrazení a Němci celou skupinu zajistili. O měsíc později se mu již útěk podařil a do příchodu fronty se pak skrýval v rodném Lanžhotě. Tam také zažil tuhé boje vedoucí k osvobození města. Pod vlivem místní rodiny Babiňáků, která se angažovala v domácím i zahraničním odboji, vstoupil po válce do Československé strany národně socialistické. O rok později se zúčastnil celostátního sjezdu strany v Praze. Ve stejném roce dokončil učení u valtické firmy Ševčík a na přímluvu předsedy MNV vstoupil do služeb SNB. V roce 1949 Leopold nastoupil základní vojenskou službu. Zpočátku sloužil v Bruntále u II. dělostřeleckého pluku, jako příslušníka SNB jej ale převedli k oddílům majícím na starost ostrahu státních hranic. Na podzim 1949 jeho družstvo odveleli do Hazlova na Ašsko. Po absolvování školení tělovýchovných náčelníků v Praze sloužil na rotě v Libé. V létě roku 1951 vznikly z pohraničních útvarů SNB jednotky Pohraniční stráže (PS). V letech 1951-1952 pamětník absolvoval Vojenské učiliště Pohraniční stráže v Praze. Obdržel vojenskou hodnost staršina a nastoupil jako velitel roty v Novém Žďáru u Aše. Krátce nato dezertoval od jeho roty holič Bodár, navenek pevný soudruh, ale ve skutečnosti zřejmě agent CIC, do západního Německa. Uprchlík pak ve vysílání Svobodné Evropy popsal okolnosti své služby na Ašsku a výslovně zmínil i svého velitele Leopolda Tučka. Tomu „zájem z druhé strany” přinesl přeložení na hranici s NDR. Zde sloužil jako velitel rot v Dolních a Horních Pasekách. Následně studoval školu středních velitelů v Bruntále. V hodnosti kapitána pak sloužil u výcviku mužstva v posádkách PS ve Vojtanově, Chebu a Lubech. Dlouhou dobu byl jedním z hrstky velitelů 5. brigády PS Cheb, kteří nebyli členy komunistické strany. Do KSČ vstoupil na naléhání svých nadřízených až v roce 1960. V roce 1968 sloužil v hodnosti majora ve výcvikovém středisku PS v Aši. Ve funkci náčelníka štábu 2. praporu jej zastihla okupace vojsk Varšavské smlouvy. V tzv. obrodném procesu se aktivně neangažoval, ale ve funkci jej ponechali i po stranických prověrkách. V sedmdesátých a osmdesátých letech se podílel na výstavbě ašské organizace Svazarmu. S jeho přispěním vznikla i místní svazarmovská sportovní střelnice. V roce 1985 odešel do důchodu, ale do roku 1988 pak ještě pracoval jako referent pro zvláštní úkoly v Aritmě. Leopold Tuček dodnes žije v Aši. Od roku 1954 je ženatý, s manželkou Věrou přivedli na svět dcery Mirku (1955) a Věru (1958).