Marie Tulachová

„Byl hrozný humbuk a ve všem zmatek na všech úřadech. Každý se bál něco vyřizovat, protože ukázat se jako Čech někde na úřadech, to chtělo odvahu. Ti Němci byli tak zfanatizovaní, že jim Češi ublížili, když odstranili Heydricha. Měli to nařízené, aby nejednali s Čechy. Brali nás jako vrahy, se kterými se nedá jednat lidsky. Normálně vyřídit. Češi se proto snažili chodit na úřady co nejméně, aby špatně nedopadli.“

„Chodili k nim do obchodu Němci, bylo to v Hanychově. Mistrová měla mého bratra ráda a říkala mu, že kdyby měli nějaká vajíčka nebo něco jiného, ať to přinese, že mu dobře zaplatí. Že k ní chodí nakupovat herci z libereckého divadla. Když to šlo, tak jí bratr vyhověl a něco přinesl. Když měla být zabijačka, tak se většinou krmily prasata dvě, ale to jedno muselo být schované, takzvaně na černo. To byl třeba dřevník a pod prkny byl udělaný tajný chlívek, kde bylo to prase na černo. Mezi lidmi se pak našel učeň, který se učil řezníkem, a ten to zabil večer, když byla hodně tma. Jeden soused hlídal, kdyby náhodou šla nějaká kontrola kvůli zatemnění. Do rána všechno bylo rozbalíčkované a připravené. Bratr to pak bral do Liberce, Němci by dali za maso jakoukoli částku, na lístky toho bylo strašně málo. Dost se ale bál, protože do autobusu taky chodila kontrola. A když by měl dvě aktovky, tak byl podezřelý. Tak chodil ráno přes Pláně pěšky. Když viděl, že někdo jde, hodil tašky do borůvčí. Prý i kdyby je našli, tak nikdo nedokáže, že jsou jeho. Kdyby jej ale chytli v autobuse, šel by sedět, že okrádá Říši.“