Příbuzní nám vyčítali, že my jsme mohli zůstat a oni museli odejít do Německa
Rozálie Tupá, rozená Scholzová, se narodila v krkonošské horské osadě Albeřice 3. března 1925 v německé rodině. Měla dva bratry - staršího Rudolfa a mladšího Waltera. Doma mluvili zásadně německy, česky se naučila až po válce. Otec a později i starší bratr pracovali na pile hraběte Černína, matka v továrně Texlen. Pamětnice navštěvovala německou obecnou a měšťanskou školu ve Čtyřce - tehdejším čtvrtém obvodě Maršova (dnes Horní Maršov). Do poklidného běhu života rodiny zasáhla válečná léta. Staršího bratra Rudolfa povolali před Vánocemi roku 1944 jako sedmnáctiletého do armády. Otec narukoval v březnu následujícího roku, ale na frontě byl jen několik měsíců. Více než rok pak pracoval jako zajatec v Bakově nad Jizerou na pile. Většina německých chlapců z oblasti byla odvedena na frontu a z ročníku Rozálie Tupé se vrátil jediný. Od roku 1943 pracovala pamětnice jako telefonní spojovatelka u soudu v Trutnově. O rok později získala místo v AEG Trutnov, kde byla až do 5. května 1945. Po válce patřila mezi Němce, kteří nemuseli z Československa odejít, její matka totiž zastávala v Texlenu důležitou pozici a navíc zde byl velký nedostatek pracovních sil. Přišli ale o dům, veškerý majetek i občanská práva. Rozálie Tupá nastoupila do papíren, kde zůstala až do důchodu. Vdávala se v roce 1950.
