Anna Turoňová

"Jak jsem říkala, byly tam dva obchodníci, Židé, kupovali jsme tam petrolej, cukr, zápalky, sůl a takové věci. Všechno se vyrábělo doma. Mléko jsme měli, protože jsme měli kravičky, musela se ještě koupit krupice, rýže byla a kroupy jsme si dělali doma. Malým děckám se vařila krupice a kolikrát se vařilo opakovaně – měli jsme brambory, zelí, chleba. To, co jsme si vyrobili, jsme měli. Maso jsme měli taky, protože jsme měli drůbež nebo vykrmili nějakého vepře, tak byla zabíjačka, to se šetřilo celý rok, naudilo. Tak se tam žilo."

"Oni z toho Rumunska brali napřed jenom ty, protože tam bylo hodně takových, co nic neměli, měli jen svůj domeček a pracovali u sedláků, tak brali ty, co neměli, ty chudobné. A nás velice nechtěli, že máme. Měli jsme hodně pole, protože dva tatínkovi bratři se odstěhovali a nechali nám pole, tak na to hleděli, že máme moc pole a že máme velké hospodářství, jenomže nehleděli na to, že jsme velká rodina. Ale potom to tatínek jaksi zařídil. Představte si, musel jít na tu správu a prosit, ať nás vezmou. My jsme strašně chtěli do Československa a oni nás velice nechtěli, protože jsme měli víc pole než ostatní. Tak to bylo."